Žaludeční vředy. Co ovlivňuje jejich vznik.

Vředová choroba žaludku je zánětlivé onemocnění, které postihuje sliznicižaludku nebo dvanáctníku.  U nás postihuje asi 10 % populace a do jistémíry souvisí i s životním stylem.

Vzniká v důsledku poruchy rovnováhy mezi agresivními a ochrannými faktoryžaludku. Agresivním faktorem je především kyselina chlorovodíková, která vytvářív žaludku kyselé prostředí, jenž je pro správnou funkci trávicích enzymůzásadní. Ochranným faktorem je vrstva hlenu, která sliznici žaludku před kyselýmprostředím chrání. Při snížené tvorbě hlenu nebo jeho zvýšeném odstraňovánídochází v důsledku nerovnováhy k erozi sliznice, která může vyústit ve vřed.

Při vředové chorobě žaludku se střídá období klidu bez obtíží s obdobímakutních bolestí. Můžeme též hovořit o sezónním onemocnění, ke zhoršení obvykledochází na jaře a na podzim.

Podle stupně poškození sliznice rozeznáváme tři fáze vředové choroby:

• Eroze sliznice
• Akutní vřed - hlubší než eroze, ale poměrně rychle se hojí,zůstává po něm jizva
• Chronický vřed - hojí se pomalu, je přítomná izánětlivá reakce a dá se snadno odlišit od okolí

Nerovnováhu žaludečního prostředí způsobuje několik faktorů. Jedním z nich jebakterie Helicobacter Pylori, která je schopná přežívat i v kyselém žaludečnímprostředí. Její vliv na vznik žaludečních vředů popsali v roce 1982 australštílékaři Robin Warren a Barry Marshall. V roce 2005 získali za tento objevNobelovu cenu.

Helicobacter Pylori narušuje ochrannou vrstvu sliznice a zároveň zvyšujetvorbu kyseliny chlorovodíkové. Ale pozor! Pouhá přítomnost této bakterie vzažívacím traktu ještě neznamená, že dotyčná osoba má žaludeční vředy. Tutobakterii má u nás ve svém zažívacím traktu 50 % populace a přesto vředovouchorobou onemocní teprve každý desátý člověk. Důležité je spolupůsobení idalších faktorů.

Mezi ně řadíme například poruchy prokrvení sliznice, stres (zvyšuje tvorbukyseliny chlorovodíkové), nezdravý životní styl (pití alkoholu a kávy, kouření,zvýšená konzumace tučných a příliš slaných jídel) a v neposlední řadě takénadměrné užívání léků. Nejhorší je dlouhodobé užívání některých nesteroidníchprotizánětlivých léků.  Škodlivé je i působení glukokortikoidů, a to zvlášťv kombinaci s výše uvedenými protizánětlivými léky.

Vředy mohou vzniknout také po chirurgických operacích, tzv. vředy z akutníhostresu, kdy organismus překonává následky závažného zdravotního stavu. Změny vtěle souvisejí se změnou prokrvení žaludeční sliznice, což vede ke sníženíochrany před kyselinou chlorovodíkovou.

Jaké příznaky by nás měly varovat?

Chronická vředová choroba se vyznačuje dlouhodobými obtížemi, které seobvykle zhoršují na jaře a na podzim. Důležité je, že rozsah příznaků nemusívždy odpovídat závažnosti onemocnění, malé ložisko často dokáže potrápit dalekovíce než rozsáhlejší vřed.

Raná fáze vředové choroby se obvykle vyznačuje častým pálením žáhy v důsledkupřekyselení žaludku.  V této době ještě vřed nebývá patrný. Později docházík pravidelným bolestem v oblasti nadbřišku. Vředovou chorobu doprovází často ipocit kyselosti v ústech, až zvracení žaludečních šťáv.

5 nejčastějších komplikací:

• Penetrace, průnik vředu na jiný orgán.Znamená to, že vřed projde stěnou žaludku a rozšíří se na sliznici jiného orgánu(např. střeva). Vyznačuje se stálou bolestí, již nezávislou na příjmu potravy,která obvykle vystřeluje do zad.
• Krvácení do zažívacího traktu. Lze poznatpodle  průjmovité černé zapáchající stolice s obsahem natrávené krve(meléna).
• Prasknutí žaludečního vředu. Příznakem je zvracení krve. Zástavakrvácení se provádí endoskopicky.
• Perforace žaludeční stěny. Vyznačuje seprudkou bolestí v žaludeční krajině. Jedná se o velmi závažný stav patřící ktzv. náhlým příhodám břišním. Může dojít k průniku bakterií do pobřišnice, kzánětu pobřišnice a sepsi. Je potřeba okamžitý chirurgický zákrok.
• Stenóza(zúžení) dolní části žaludku v důsledku zhojení vředu jizvou. Potrava nemůžepostupovat dál, dochází k rozšiřování žaludku, zapáchajícímu říhání a zvracenížaludečního obsahu.

Významné rozdíly jsou také závislé na lokalizaci vředu. Žaludeční vředy sevyznačují prudkou bolestí v nadbřišku v závislosti na jídle. Bolest se dostavujeobvykle krátce po požití potravy. V důsledku toho dochází k nechutenství a častoi hubnutí pacienta.

Naopak vředy na dvanáctníku (peptické vředy) bolí obvykle nalačno, bolestmůže vystřelovat až do zad a může člověka budit i v noci. Po požití jídla všakdochází ke zklidnění.  Tito pacienti zpravidla přibírají na váze, neboť vdůsledku zamezení bolesti častěji a více jedí. Zatímco výskyt žaludečních vředůje u mužů i u žen zhruba stejný, peptický vřed postihuje nejčastěji muže mezi20. a 40. rokem.

Jak probíhá diagnostika? Lékař by měl zjistit vaše stravovací a životnínávyky, které budou účinným vodítkem při doplňkové léčbě a prevenci opakovanéhovýskytu obtíží.

Nejúčinnější metodou je gastroskopie, při které se ústy a jícnem zavede dožaludku endoskop s kamerou, s jejíž pomocí může lékař na přilehlé obrazovcesledovat stav pacientovy sliznice. Obvykle se spojuje s odběrem malého množstvítkáně, které je pak podrobeno důkladnému mikroskopickému vyšetření, aby sevyloučila závažnější choroba (například rakovina žaludku).

Provádí se i průkaz přítomnosti bakterie Helicobacter Pylori, ale jejíexistence sama o sobě neznamená, že musíte nutně trpět žaludečními vředy, jakjiž bylo zmíněno výše.

Typy léčby

• Antacida, antiulcerosa jsou volně prodejné léky s krátkodobým účinkem.Obsahují sloučeninu, která dokáže neutralizovat kyselinu chlorovodíkovou(například uhličitan sodný), a tím snížit kyselé žaludeční prostředí. Jsouúčinné při pálení žáhy, ale při již existujících vředech velký významnemají.
• Antagonisté H2 receptorů. Tyto látky aktivně tlumí sekreci kyselinychlorovodíkové. Ta je produkována některými buňkami žaludeční sliznice právě přiaktivaci jejich H2 receptoru. Pokud omezíme činnost těchto receptorů, produkcekyseliny chlorovodíkové se sníží. Problém je, že pro tvorbu kyselinychlorovodíkové existuje více cest, takže tento způsob není stoprocentně účinný.Tyto látky obvykle končí příponou -tidin (např. cimetidin, ranitidin) a podávajíse v tabletách, obvyklé dávkování je 1 až 2 denně.
• Inhibitory protonové pumpy. Jedná se o poslední generaci léků účinných připřekyselení žaludku. Blokují sekreci kyseliny chlorovodíkové buňkami, ale najiné úrovni než antagonisté H2 receptorů. Působí přímo na enzym, který jezodpovědný za uvolňování kyseliny chlorovodíkové. Podávají se v tabletách,obvykle jednou denně před spaním a účinné látky mají koncovku -prazol(omeprazol, lanzoprazol aj.). U těžkých případů, např. stresového vředovéhoonemocnění po operacích, se mohou podávat i nitrožilně.
• Antibiotika se užívají při průkazu přítomnosti bakterie HelicobacterPylori.

Jako doplňující léčba i jako prevence je však především nutná úpravaživotního stylu. Strava by měla být pravidelná, vyvážená a nedráždivá. Jezteraději menší množství jídla a častěji. Vyvarujte se ostrých jídel, džusů,alkoholu a cigaret. Pokud nedokážete přestat úplně kouřit, alespoň nikdy nekuřtenalačno.

Během akutní fáze dodržujte klidový režim (pracovní neschopnost), omezteveškerou námahu. Pokud dlouhodobě užíváte nesteroidní protizánětlivé léky (např.Acylpyrin, Ibalgin), je třeba současně užívat léky proti překyselenížaludku.  V tomto případě se však vždy poraďte s lékařem nebolékárníkem.