Není novinkou, že západní populace stárne a stále narůstá množství obyvatelve věku nad 65 let. Z tohoto důvodu toto téma v současné době patří mezi jedno zklíčových. Důležitost si uvědomuje většina zdravotnických pracovníků, ale pronedostatek časového prostoru a velké množství pacientů, ať už v ordinacíchpraktických lékařů či například v domovech pro seniory, bývá problém častoopomíjen.
Faktorů, které tvoří situaci složitou, je celá řada. Vyšší věk zpravidlapřináší více nemocí, to znamená více léků, a na to se dále řetězí vyšší rizikolékových interakcí a nežádoucích účinků. Navíc se geriatrický pacient díkyzměnám ve fyziologii daných stářím stává tzv. křehčím a zranitelnějším.
Současné užívání různých léků může měnit jejich sílu i účinek. Tomuto jevuříkáme léková interakce.
Jako příklady lze uvést pokles svalové hmoty, snížení pevnosti kostí, menšíkloubní pohyblivost, nižší obsah vody v těle, poruchy centrálního nervového čikardiovaskulárního systému. Toto vše vede u staršího organismu oproti mladémujedinci k odlišnému chování léků, ke změnám v absorpci, distribuci, přeměně čivyloučení léčivé látky. Z důvodu vyššího počtu léků, neřešených nežádoucíchúčinků, někdy také díky omezené soběstačnosti, osamělosti či poruše paměti klesái ochota nemocného spolupracovat.
Ovlivňující faktory
Mezi problémy, na které se často ve vztahu k léčbě a lékům zapomíná, jsoušpatné návyky pacienta jako nevhodná strava, nedostatek tekutin, málo spánkunebo horší zdatnost při manipulaci s lékovou formou, jako je půlení tablet,otevírání sirupů s bezpečnostním uzávěrem či zavádění čípků. Někdy také může býtproblémem, že všechny informace jsou podány ústně a rychle místo písemnépoznámky. V některých případech, třeba u podpůrných léků, může hrát roli ifinanční stránka, to že pacient na léky doplácí.
Právě kvůli všemu zmíněnému existuje v medicíně obor geriatrie, oborsoustředící se přímo na zdravotní stav a funkce u starších pacientů. V rámcipodávání léků by se měl ošetřující lékař, lékárník a ideálně i klinickýfarmaceut na oddělení v nemocnici vždy zamýšlet nad danou farmakoterapií asnažit se ji kontrolovat. Na obhajobu zdravotníků by jim k tomuto měl nášzdravotní systém a pacienti poskytnout patřičný čas.
Užitečná pravidla
Nesporně patří mezi základní obecná pravidla „start low, go slow“, cožznamená „začni nižší dávkou a tu pak zvyšuj pomalu“. Dále je velmi důležitévyhnout se nerozumnému užívání velkého množství léčiv. Tím se rozumí zpravidla 6léčiv a více. Pro zajímavost většina pacientů užívá 4 až 6 léků, hospitalizovaníprůměrně dokonce 6 až 8 léků. V praxi se někdy může stát, že na každou nemoc čiobtíž bývá předepsán lék a ten pak nehledě na potřebnost pacientovi zůstávádlouhodobě. Často ze strachu vyřadit ho, když je na něj nemocný zvyklý.
Můžu potvrdit i z vlastní zkušenosti lékárníka na malém městě, že jsme se vněkterých případech s pacientem a jeho léky nevešli na táru. Pacient se pakdostává do začarovaného kruhu: více nemocí, hodně léků, vyšší riziko nežádoucíchúčinků a interakcí mezi léky. To celé pak může být dokonce chybně vyřešenopředepsáním dalšího medikamentu, místo aby bylo problematické léčivo ubráno.Také samozřejmě čím má pacient více léků, tím je náročnější dodržovat celýléčebný režim správně.
Na pomoc zdravotníkům, jak se lépe orientovat v oblasti léků u geriatrickýchpacientů, jsou vytvořeny odbornými společnostmi seznamy léčiv potenciálněnevhodných ve stáří. U těchto skupin léků při užívání staršími lidmi je rizikonežádoucích účinků považováno za vyšší než prospěch z léčby či může snáze dojítk interakci léku a různých nemocí provázejících stáří. U některých léčivexistují také doporučení podávat nižší dávku, která ve stáří zajistí stejnýúčinek a snižuje tak riziko komplikací s tím spojených.
Další úskalí
Mezi chyby v praxi patří na jedné straně nadužívání léků, napříkladanalgetik, léků s tlumivým účinkem nebo léčiv snažících se zlepšit mozkovoučinnost. Stejným problémem ale také může být nepředepsání přínosného léku.Častou chybou bývá například nepředepsání v případě potřeby antidepresiv, lékůsnižujících hladinu cholesterolu, látek chránících žaludek před nadměrnoukyselostí či u osteoporózy nepodání vitaminu D a vápníku.
Problémem, se kterým se lze setkat, je také špatná nebo nedostatečnákompenzace u Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Zde je důležité podávatsprávné léky ve správném čase, vzhledem k vývoji nemoci. U starších pacientůtaké může být zanedbávána nutriční podpora.
Jak již bylo zmíněno, je velmi důležité zabývat se tímto tématem, a to nejenkvůli stárnutí naší společnosti a ekonomickým dopadům, ale hlavně proto, že dotéto skupiny patří lidé, které máme rádi a kteří mohou být díky věkuzranitelnější, nebo se někdy mohou hůře orientovat v množství informací. Lékař,lékárník a člen rodiny, pokud je to třeba, by se měli vždy zajímat a věnovatdostatek času léčbě pacienta.
