Úplně realisticky si dokážu představit situaci, kdy manžela něco bolí, nebo se zraní a já se horečně přehrabuji v obrovské krabici plné všeho možného (i nemožného), ale náplast ani cokoliv na bolest tam jako naschvál nenajdu. Manžel je vzteklý a já mu pak musím krvácející ránu postříkat vodou po holení a zabalit do toaletního papíru. Nepřipomíná vám to něco?
Možná vás prožití obdobné situace povzbudí k tomu, že si v lékárničce uděláte pořádek, možná vás k tomu donutí blížící se vánoční svátky nebo stěhování. Sednete si ke stolu nad hromadu léků a dalších věcí, berete do ruky jednu krabičku po druhé a říkáte si: „Třeba se to bude ještě hodit.“
Pokud se odhodláte k razantní kontrole, připravte si:
Prošlé léky doma nepoužívejte!
Začněte tím, že všechno z vaší stávající lékárničky vyndáte. Tablety, které vypadaly z blistrů a válí se na dně, se nepokoušejte zařadit do správných krabiček a vyhoďte je do pytle na prošlé léky.
Do pytle na léky (který odnesete do lékárny k likvidaci) neházejte kosmetiku, doplňky stravy, obvazový materiál, teploměry, brýle, glukometry apod. Na to máte připravený jiný pytel a takový odpad můžete roztřídit a vyhodit tak, jak jste zvyklí.
Poté projděte jednotlivé obaly a krabičky a zkontrolujte dobu použitelnosti, pakliže je léčivo prošlé, bez přemýšlení ho dejte do připraveného pytle. Jestliže najdete jen část balení, na kterém není doba spotřeby vidět, vyhoďte ho také.
Stejně se zachovejte v případě již otevřených očních kapek nebo mastiček, u kterých si nepamatujete, kdy jste je naposledy použili. Takové léky se mohou používat většinou jen měsíc po otevření (případně se řiďte pokyny na obale). Do odpadu patří také vše, co se má po otevření skladovat v chladu a vy jste to uchovávali při pokojové teplotě.
U starých léků, tedy u těch, u nichž uplynula na obalu uvedená doba použitelnosti, již výrobce negarantuje obsah účinné látky. Doba použitelnosti (odborně též exspirace) je vyznačena na každém balení. V žádném případě není možné vyhazovat léky do popelnice společně s běžným odpadem či je splachovat do WC apod. Při odložení do popelnice s komunálním odpadem hrozí následné prosakování nebezpečných látek do půdy, při spláchnutí do WC je to podobné – nebezpečné látky se mohou dostat do vody a je velmi obtížné je z vody následně odstranit. Jediným správným způsobem je odevzdání prošlých léků v lékárně, kde dojde k likvidaci pod odborným dohledem.
Nemilosrdně vyhoďte také zbytky antibiotik. Ty by vám měl vždy (až na některé specifické výjimky) nasadit lékař a měli byste dobrat celou předepsanou dávku. Nenechávejte si léky, o nichž nevíte, na co jsou, které nemají příbalový leták, nebo je kdysi dostal někdo z rodiny a dávno je nepotřebuje.
Organizace je vaším spojencem
U léků, které vám v lékárničce zůstanou, vám doporučuji vlastní rukou napsat dobu použitelnosti na krabičku, ty vytištěné výrobcem jsou velmi malé a těžko čitelné. Usnadníte si tak příští kontrolu a zajistíte, abyste prošlý lék poznali na první pohled.
Jakmile projdete všechny obaly, léky, masti a kapky, uložte je zpátky do vaší domácí lékárničky. Mějte po ruce také více krabiček pro lepší organizaci – do jedné krabičky uschovejte obvazový materiál, náplasti a dezinfekci, do druhé zase vše na nachlazení, do další krabičky umístěte masti, gely a tak podobně. Usnadníte tak orientaci i ostatním členům rodiny. A až vám budou do práce volat, kde najdou něco na bolení v krku, budete schopní je na dálku navigovat.
Při zachování tohoto jednoduchého a přehledného systému automaticky zjistíte, co vám případně chybí. A není nic jednoduššího než si udělat poznámku a až ponesete nepoužitá léčiva vrátit do lékárny, dokoupíte vše, co je třeba mít.
Co by v žádné domácí lékárničce nemělo chybět?
CRP test aneb Volně prodejná domácí diagnostika
Tímto testem se stanovuje koncentrace CRP (C-reaktivního proteinu) v krvi. Hodnota CRP poskytuje informaci o odpovědi imunitního systému na počínající bakteriální zánět. Pokud jsou hodnoty vysoké, je potřeba navštívit lékaře, aby zhodnotil zdravotní stav a popřípadě nasadil antibiotika. V případě nízkých nebo mírně zvýšených hodnot se jedná o virové onemocnění a k léčbě není třeba antibiotik. CRP je významný indikátor probíhající infekce a zánětu. Konečné stanovení klinické diagnózy však musí provést lékař.
Při revizi léků byste měli respektovat několik pravidel
