Jistě víte, že polibek pod jmelím je tradicí spojenou se zimním obdobím.Věděli jste také, že po celém světě můžeme nalézt více než sto druhů jmelí, vnašich končinách je však jeden jediný druh – jmelí bílé?
Jmelí je stálezelená poloparazitická keříkovitá bylinka, která roste vkorunách stromů. Z hostitelského stromu čerpá vodu a minerály. Obsah látekobsažených ve jmelí se liší dle hostitelského stromu.
Ačkoliv tato rostlina může být skloňována jako všelék, mějte se na pozoru.Konzumaci větviček a bílých plodů se vyhněte, jsou jedovaté, ani samotnézpracování čerstvě utrženého jmelí není pro každého. Nejvíce jedovaté je jmelírostoucí na topolech, proto se z těchto stromů nesbírá k léčebným účinkům. Vlistech je jedovatých látek méně než v plodech.
Je vhodné, aby jakémukoliv používání jmelí za léčivými účinky předcházelakonzultace s lékařem.
Kde najde uplatnění?
Při zpracování jmelí se používají jen koncové větvičky se zelenými lístky.Čerstvé jmelí lehce zapáchá, avšak během prvních dnů sušení se zápach vytratí.Ze suchých větviček se připravují čaje či tinktury. Obsahuje řadu účinnýchlátek, jako jsou například glykoproteidy, peptidické toxiny, alkaloidy,triterpeny, organické kyseliny, cholin či histamin.
Výtažky ze jmelí se využívají v kosmetice pro masti a emulze ke zklidněníkůže, pokožky hlavy a k omezení tvorbě lupů. Sušené může být v malém množstvípřidáváno do čajů. Setkat se můžete s kapkami či tinkturou, které lze zakoupit vlékárně.
Při domácím zpracování jmelí buďte opatrní a zbytečně neexperimentujte. Ojeho užívání se vždy poraďte s lékařem nebo lékárníkem.
Průkaz totožnosti:
- Botanický název: Viscum album
- Čeleď: santálovité
- Kde roste: Vyskytuje se ve velké části Evropy včetně ČR, místy i v mírnémpásmu Asie.
- Které části se používají: větvičky s listy
- Co obsahuje: například ve vodě rozpustné polysacharidy, alkaloidy,triterpeny, organické kyseliny, fenylové sloučeniny a cholin
