Zdravý životní styl není jen o kvalitní stravě a pravidelném pohybu, ale také o dostatečném odpočinku. A čím více aktivit, povinností a stresu máme, tím více naše tělo potřebuje relaxovat. Relaxace a odpočinek posiluje imunitu, navrací radost a klid do života, regeneruje tělo i duši.
Proč odpočívat?
První krok ke správnému odpočinku je si vůbec připustit a uvědomit, že jsme unavení a vyčerpaní. Nejde o žádnou poruchu systému nebo osobní slabost, ale o přirozenou reakci našeho organismu na zátěž jakékoli podoby, touha po odpočinku je jen signálem našeho těla, že potřebuje zastavit a dočerpat sílu. Čím více únavu ignorujeme nebo potlačujeme různými stimulanty, tak o to více se symptomy zhoršují, až z toho můžeme doopravdy onemocnět.
Únava se neprojevuje pouze ospalostí a zvýšenou potřebou spánku, ale také různými psychosomatickými potížemi. Můžeme pociťovat bolesti hlavy, kloubů a svalů, mít zažívací potíže nebo jiné příznaky podobné chřipce. Únava se také neprojevuje jen fyzickou slabostí, ale i psychickou. Zhoršuje se nám nálada, můžeme být podráždění, nesoustředění, snižuje se naše odolnost zvládat každodenní stresy, více se hádáme s okolím, jsme nesoustředění, do ničeho se nám nechce a sebemenší úkoly odkládáme, jak jen to jde.
Proč jsme unavení?
Únava vzniká z různých důvodů a rozhodně se netýká pouze nekvalitního spánku. Často jde o kombinaci několika faktorů, když se sejde více stresových a zátěžových situací najednou. Můžeme být například po nemoci, dlouhodobém stresu doma či v práci, emočně vypjatých situacích či fyzicky náročných výkonech. Mnohdy stačí intenzivnější změny, jako je změna ročního období, stěhování, nové zaměstnání, hormonální změny u žen, nebo změna časového posunu z dovolené. Ať už jsme unavení z čehokoli, berme únavu vždy jako první signál těla, že potřebuje zpomalit.
Jaký odpočinek potřebujeme
Druhým krokem ke správnému odpočinku je zjistit, o jaký typ únavy se jedná. Je totiž rozdíl, jestli jsme unavení fyzicky, mentálně či emocionálně. Podle typu únavy si pak můžeme naordinovat ten správný způsob odpočinku. Jinak potřebujeme odpočívat, když jsme fyzicky unavení například z nedostatku kvalitního spánku či příliš aktivního života, jinak když jsme mentálně unavení z neustálého řešení problémů v práci či doma, přílišné mentální práce a myšlení nebo emocionálně unavení z náročných vztahů s blízkými, kolegy, klienty.
Na každý typ únavy potřebujeme jiný typ odpočinku. Někdy potřebujeme ticho a klid, být o samotě, někdy zase naopak společnost a zábavu, někdy se potřebujeme jen pořádně vyspat a někdy zase naopak sportovat na čerstvém vzduchu. Každému dělá dobře něco jiného. Je však důležité dělat to opakovaně, proto zařaďte tyto odpočívací rituály do svého každodenního režimu. Předejdete tak vážnějším nemocem, chronické únavě, syndromu vyhoření a řadě psychických a fyzických potíží. Naučit se pravidelně a správně odpočívat je stejně důležitá součást zdravého životního stylu, jako pestrá, vyvážená strava a pravidelný pohyb.
3 tipy, jak zmírnit stres
1. Udržujte si rovnováhu energie
Hlídejte si nejen příjem a výdej energie v jídle, ale také ve vztazích a práci. Snažte se o přirozené zacházení se svou mentální i fyzickou energií a nepotlačujte signály svého těla.
2. Naučte se říkat ne
Říkat ne, nevím, nechci či nedokážu je v pořádku a máte na to v jakékoli situaci právo. Nemusíte být neustále druhým k dispozici a otevření pomoci všem často tak na úkor sama sebe. Říkáním ne omezíte činnosti a kontakty, které vám energii odebírají.
3. Plánujte
„Nestíhání“ patří mezi nejčastější stresory, kdy si naplánujeme příliš mnoho povinností a úkolů. Naučte se plánovat reálné a dosažitelné úkoly, cíle v práci i v životě a plánujte vše s časovou rezervou.
Dovolte si to
Poslední a často nejdůležitější krok je si odpočinek vůbec dovolit. Víme, že jsme unavení, z čeho jsme unavení a co bychom potřebovali, ale nedokážeme si odpočinek dopřát. Máme přeci tolik nedodělané práce, naplánovaných událostí, ostatní nás potřebují a teď se nám únava rozhodně nehodí.
Co v této situaci nejčastěji děláme? Přebíjíme únavu sladkostmi, kofeinem či ještě další aktivitou. Výsledkem je ještě větší vyčerpanost a podrážděnost, což se časem může začít projevovat i psychosomaticky v podobě nějaké nemoci, která nás doslova do postele dožene. Odpočinek tak často odsouváme až do té doby, kdy si naše tělo samo řekne a zastaví nás.
A bohužel někdy ani v nemoci si nedokážeme plně odpočinout a vědomě vypnout. Snažíme se rychle uzdravit a zase honem do provozu. Tomuto přístupu se však naše tělo může začít bránit v podobě vážnějších onemocnění, depresí nebo syndromu vyhoření. Na odpočinek máme v každém případě právo a možná i povinnost ke svému tělu a zdraví si ho dopřát. Nikdo jiný si za nás neodpočine. Důležité je, že každá minuta odpočinku v podobě, která nám dělá dobře, se počítá. A někdy opravdu stačí málo, třeba jen 10 minut denně udělat něco jen pro sebe.
