Syndrom vyhoření popsal poprvé v roce 1974 Herbert Freudenberger. Jedná se opsychický stav způsobený dlouhodobým stresem a vyskytuje se zejména u profesíspojených s každodenní prací s lidmi. Dokážete ho včas rozeznat?
Syndrom vyhoření je doprovázen pochybnostmi o smyslu naší práce (cožbývá obvykle první varovný signál), pocity beznaděje a naprostého vyčerpání.Zpočátku se tyto pocity týkají pouze pracovní oblasti, ale postupněpřerůstají i do soukromí. Typická je absence radosti ze života, která se můževyvinout až v depresi a chronickou únavu.
Jaké jsou příznaky syndromu vyhoření?
- Emocionální: sklíčenost, popudlivost, bezradnost, pocitnedocenění
- Změny postojů a chování: ztráta pracovního nasazení, nechuť,cynismus, nesoustředěnost, zapomínání
- Změny v mezilidských vztazích: snížená ochota pracovat s lidmi,stahování se do sebe, konflikty s okolím, problémy v osobním životě
- Fyziologické: poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu, žaludeční astřevní obtíže, chronická únava, zvýšená náchylnost k nemocem, svalovénapětí, zvýšený krevní tlak, nechuť k sexu
Jakmile syndrom vyhoření propukne, je důležité začít co nejrychleji sléčbou. Ideální je začít bojovat již proti stresu z přepracování ve fázistagnace, ale bohužel tehdy si většina lidí ještě ani neuvědomí, že něconení v pořádku.
Pozadí syndromu vyhoření leží v osobnosti daného jedince. Proto je v prvnířadě potřeba upravit životní styl, nalézt rovnováhu mezi prací a soukromýmživotem, ujasnit si priority, stanovit rezervy, plány, ambice i možnosti,nalézt realistický vztah ke svému zaměstnání. Důležitý je dostatečnýodpočinek (aktivní i pasivní) a posílení vztahů s lidmi, na kterých námzáleží.
Rozvinutý syndrom vyhoření vyžaduje odbornou psychologickou pomoc, vpřípadě depresí je potřeba vyhledat psychiatra. Byli byste rádi, kdybyste se sesyndromem vyhoření nemuseli za celý svůj život setkat? Pak se věnujteprevenci. Aby k syndromu vyhoření vůbec nedošlo, je důležité věnovat sepředevším vaší osobnosti.
Nebuďte perfekcionisti, nikdo na světě nemůže zvládat všechno na stoprocent. Naučte se říkat ne a hlídejte si své vlastní hranice. Nebuďtepřecitlivělí k problémům druhých.
Stanovte si priority. Rozdělte si rovnoměrně práci, plánujte. Žádejte odsvého nadřízeného přesné vymezení úkolu. Relaxujte – ideální jsou procházky vpřírodě, jóga, ale v podstatě jakýkoliv pohyb, který vám dělá radost.Buďte často ve společnosti lidí, se kterými je vám dobře. Vyjadřujteotevřeně své pocity.
A pamatujte: nikdo není dokonalý a samotná práce nás šťastnými neudělá.Spokojený člověk musí být spokojený především sám se sebou a náš pocitštěstí se opírá nejen o to, jak jsme výkonní v práci, ale také o zázemí, kterénám vytváří rodina, přátelé a lidé, kteří nás mají rádi.
Syndrom vyhoření se rozvíjí plíživě a dlouhodobě a jeho vývoj můžeme rozdělitdo několika fází:
1. Nadšení
Obrovský elán a energie do práce, ochota pracovat přesčas a své práci věnovatvše. Člověk se vzdává svých koníčků a zálib, tráví v práci většinu času auspokojení nachází téměř výhradně v práci.
2. Stagnace
Počáteční nadšení začíná pomalu vyprchávat, najednou se nezdá vše takideální. Zvyšuje se potřeba věnovat se svým zájmům.
3. Frustrace
Vzniká většinou na základě špatných zkušeností nebo deziluzí z jednání sesvým nadřízeným nebo s klienty. Začínají se objevovat první pochybnosti o smyslusvé práce.
4. Apatie
Ztráta veškerého zájmu o práci, povinnosti jsou vykonávány mechanicky a jenty nejnutnější. Jediným důvodem proč pokračovat v zaměstnání je přísunfinancí.
5. Vyhoření
Zjevné příznaky emocionálního i fyzického vyčerpání, zdravotníobtíže.
