Očkování chrání před infekčními chorobami, snižuje náklady na jejich léčbu ina léčbu případných komplikací a tím, že omezuje šířen mikroorganismu meziproočkovanou populací, chrání druhotně i ty, kteří ze zdravotních důvodů býtočkováni nemohou.
Principem očkování je vyvolání imunitní odpovědi v organismu: tvorbyprotilátek a aktivaci paměťových T lymfocytů, které pak velmi rychle rozeznajíinfekční agens a odstartují boj s mikroorganismem, ještě než se stihne v tělepomnožit a začít škodit.
Vakcíny (očkovací látky) působí jako specifický antigenní podnět, kterýaktivuje imunitní systém tak, že je schopen potlačit infekční agens hned vzárodku. K rozvoji choroby tedy vůbec nedojde, nebo je její průběh velmimírný.
Koho očkování chrání
Vakcinace významně snižuje riziko onemocnění, chráníproti závažnému průběhu a snižuje riziko úmrtí. Pokud je očkování ze zdravotníchdůvodů zakázané, musí se neočkovaný jedinec pohybovat v bezpečném, tedyproočkovaném prostředí. Čím vyšší podíl očkovaných v populaci, tím nižší rizikoonemocnění u jedinců, kteří nemohli být ze zdravotních důvodů očkováni nebo sinevytvořili protilátky.
To, že riziko infekčních chorob se v současné době zdá minimální, je pouzedůsledek vysoké proočkovanosti dětské populace proti závažným infekcím. Pokud byproočkovanost klesla, došlo by k nárůstu závažných infekčních onemocnění. Našíření infekce by doplatili zejména lidé s poruchou imunity a neočkovaní.Podcenění očkování proti spalničkám zaznamenala Kalifornie v tzv. Disneylandepidemii, kdy se z dětského zábavního parku stalo epicentrum šíření tétochoroby. Tisíce případů onemocnění po celé zemi tak na určitou dobu umlčelomnoho protivakcinačních aktivistů.
Kromě základní sady očkování, které se aplikuje v dětském věku, nezapomínejteani na preventivní očkování proti dalším nemocem. Dospělí jedinci, kteří sepohybují v rizikovém prostředí, mohou svého lékaře požádat o nepovinné očkováníproti žloutence, klíšťové encefalitidě nebo chřipce. Pro ženy je určeno očkováníchránící před rakovinou děložního čípku. A cestovatelé do exotických zemí byneměli zapomínat ani na očkování proti specifickým nemocem, jako je napříkladbřišní tyfus, žlutá zimnice apod.
Tři století očkování
Historie očkování moderního typu má kořeny v 18. století. Anglický venkovskýlékař Edward Jenner si tehdy všiml, že dojičky, které prodělaly kravskéneštovice, neonemocněly těmi pravými. To jej v roce 1796 vedlo k velmi odvážnémupokusu: zdravého chlapce infikoval virem kravských neštovic (drtí z krust) a pouzdravení jej infikoval neštovicemi pravými. Chlapec neštovicemi neonemocněl.Další vývoj potvrdil správnost této myšlenky. Postup aktivní ochrany předneštovicemi byl nazván vakcinace podle latinského slova vacca, což znamenákráva.
Čím očkujeme a jaké jsou typy vakcín?
K imunizaci se používají různé typy očkovacích látek, které obsahujíspecifické antigeny, tj. látky, které navozují imunitu proti určitému infekčnímuagens.
- Inaktivované celobuněčné vakcíny obsahují usmrcené mikroorganismy. Obvykle jejejich aktivita tepelně nebo chemicky potlačena tak, aby zejména povrchovéantigeny nebyly poškozeny. Takové jsou například vakcíny proti choleře, černémukašli, chřipce, vzteklině a virové hepatitidě typu A.
- Živé oslabené (atenuované) vakcíny obsahují živé mikroorganismy, které nejsouschopné vyvolat onemocnění. Výhodou těchto vakcín je skutečnost, že oslabenýmikroorganismus svým pomnožením v těle očkované osoby simuluje infekci bezklinických projevů. Tím navozuje kvalitní imunitní odpověď. Příkladematenuovaných očkovacích látek je vakcína proti tuberkulóze, příušnicím,zarděnkám, spalničkám. Živými vakcínami nelze očkovat osoby s oslabeným imunitním systémem(imunideficience, léčba cytostatiky, imunosupresivy apod.).
- Subjednotkové vakcíny obsahují pouze určitou složku patogenního agens,která vyvolává imunitní odpověď. Tyto očkovací látky jsou ve svém účinku omezenymnožstvím podaného imunizujícího antigenu a jeho poměrně rychlým vyloučením zorganismu. Proto se tyto vakcíny obvykle spojují s další látkou, nosičem, kterázpomalí vylučování vakcíny z těla. Mnohé z nosičů navíc zvyšují imunitníodpověď. Příkladem je vakcína proti meningokokovým onemocněním, tetanu azáškrtu.
- Syntetické peptidové (nebo epitopové) vakcíny jsou uměle vyrobené látky,které napodobují antigenní charakter infekčního mikroorganismu. Jejichvýhodou je vysoká bezpečnost. Patří mezi ně v dnešní době prototypy novýchvakcín proti záškrtu, choleře, malárii a některým parazitárním infekcím.
- Vakcíny s rekombinantně připravenými antigeny jsou vyrobeny metodougenetického inženýrství, např. vakcína proti virové hepatitidě B nebo celulárnívakcína proti dávivému kašli.
- DNA vakcíny jsou vakcínami budoucnosti. Hostitelské buňky jsou schopnypřijmout cizí DNA, podle níž pak vyprodukují antigenní bílkovinu. DNA vakcínyjsou považovány za velmi bezpečné, ale dosavadní testy byly prováděny pouze nazvířatech a dosud nebyla prokázána ani vyvrácena možnost genetického ovlivněnílidských buněk.
Všechny používané vakcíny obsahují biologický materiál nebo dokonce živéorganismy, proto je nutné pečlivě zachovávat skladovací podmínky (teplota 2-8stupňů Celsia) po celou dobu, od výroby až po distribuci k cílovému klientovi.Teprve před samotnou aplikací se u některých vakcín doporučuje dosáhnoutpokojové teploty.
