ADHD je velmi častá psychická porucha, postihující nejenom děti, ale idospělé. Tato porucha kromě svých příznaků (nepozornost, hyperaktivita,impulzivita) způsobuje i významné funkční postižení. To zapříčiňuje, že lidétrpící ADHD nenaplňují svůj osobní, studijní, pracovní ani sociálnípotenciál.
Psychická porucha ADHD (z anglického Attention Deficit HyperactivityDisorder, česky – porucha pozornosti s hyperaktivitou) bývala tradičněpovažována za dětskou psychickou poruchu. Jde o tzv. neurovývojovou poruchu,tedy poruchu vyzrávání a funkce mozku.
Výskyt ADHD u dospělých (rovnoměrně u mužů i žen) je napříč zeměmi ikontinenty přibližně zhruba 1% až 4%, s průměrem podle Světové zdravotnickéorganizace (WHO) 3,4 %.
Povědomí o této poruše mezi laickou a odbornou veřejností je však dosud velmimalé, a proto si naprostá většina lidí trpících touto poruchou neuvědomuje, žetrpí konkrétní léčitelnou nemocí, a nevyhledává odbornou pomoc. A když přece jenpomoc vyhledají, ve velké většině případů není tato porucha odborníkemrozpoznána a patřičně léčena.
Prvním krokem k úspěšnému zvládnutí ADHD je akceptace, že člověk toutoporuchou trpí. Člověk s ADHD byl totiž často již od dětství obviňován, že zlobí,že je neschopný anebo že nemá dostatek schopností a vůle řešit svůj život.Informace o příznacích a projevech ADHD mu pomohou porozumět jeho chování aproblémům a zmírní pocity viny. Tyto informace pomohou nejen pacientovi, ale ijeho blízkým, a mohou být u mírnější poruchy jako léčba zcela dostačující.
Základními příznaky ADHD jsou 3 tzv. jádrové příznaky:
- nepozornost
- hyperaktivita
- impulzivita
Jak se u dospělých projevuje nepozornost?
Lidé trpící nepozorností selhávají zejména v monotónních činnostech náročnýchna přesnost a systematičnost. Mohou ale excelovat v kreativních anesystematických činnostech, často v počítačových oborech.
Klíčovým problémem je neschopnost se soustředit na delší a duševně náročnéčinnosti. Takový člověk má problémy se studiem, se čtením knihy nebo sesledováním delší konverzace. Jeho myšlenky běží příliš rychle, již po několikaminutách se rozutečou na všechny strany. Jestliže činnost není stimulující azajímavá, obvykle se dostaví pocity nudy, člověk ztratí motivaci k pokračování vaktivitě a jeví se jako „nepřítomný duchem“ či v „denním snění“.
Ostatní se na něj zlobí, že je neposlouchá a že je „mimo“. Takový člověk míváproblém dokončit úkoly, snadno se nechá rozptýlit, odkládá nepopulární úkoly ažna poslední chvíli (tzv. prokrastinace), zapomíná a nedodržuje termíny, nedokážesi organizovat práci a má kolem sebe stále chaos. Často zapomíná na dohodnutéschůzky anebo ztrácí věci (klíče, mobilní telefon).
Dalšími problémy, které jsou s ADHD velmi často spojené, jsou:
- porucha osobního, pracovního a sociálního fungování
- nepřiměřené výkyvy nálad – tzv. emoční dysregulace
- další duševní poruchy, tzv. komorbidity - úzkost, deprese, poruchy chování,poruchy osobnosti, návykové poruchy (alkohol, drogy)
- problémy se zákonem
Jak se u ADHD projevuje hyperaktivita?
Lidé s hyperaktivitou nedokážou být v klidu, jsou neposední. Jsou v napětí,mívají tendenci nepřetržitě se pohybovat, vrtět se, jsou stále jako „v poklusu“,hodně mluví, skáčou lidem do řeči, mívají pocit vnitřního neklidu a neumějírelaxovat. Tito lidé nejsou vhodní pro sedavou stereotypní práci, ale svouenergii mohou uplatnit v pestré a akční práci či ve sportu, který zaměstnájejich neposednost či touhu po stálém pohybu a změně.
Jak se projevuje impulzivita?
Impulzivní lidé rychleji jednají, než myslí. Jsou netrpěliví, vyhrknouodpověď dříve, než byla vyřčena otázka, skáčou lidem do řeči, bez rozmyšleníudělají rozhodnutí, které by po zralém zvážení neudělali. Snadno se dostanou dokonfliktu. I když následků svých unáhlených činů litují, neumějí se ovládnout apříště opět jednají stejně. To je opakovaně přivádí do nepříjemných situací –konflikty s partnery anebo v práci, promiskuita, časté partnerské rozchody,nadměrné nakupování, experimentování s drogami, riskování a úrazy (např. v autěanebo ve sportu), impulzivní trestné činy. I impulzivní lidé mohou naléztuplatnění v akčních sportech nebo zaměstnáních. ADHD se diagnostikuje pohovorems psychiatrem: při pohovoru se důkladně rozebere pacientova minulost, průběhjeho potíží a příznaků ADHD od dětství (včetně školního prospěchu) dosoučasnosti a zhodnotí se, zda úroveň fungování pacienta odpovídá jehoschopnostem. Neexistuje však žádný speciální objektivní test, laboratornívyšetření nebo rentgenový snímek, který by toto onemocnění potvrdil. Diagnózavznikne splněním diagnostických kritérií v psychiatrické klasifikaci, stejnějako je tomu u většiny psychických poruch.
Kde ADHD sídlí?
Nejvíce postiženou oblastí mozku je tzv. prefrontální mozková kůra (čelní), vníž je narušena funkce neuropřenašečů dopaminu a noradrenalinu. Na vzniku ADHDse nejvíce podílejí genetické vlivy (proto se ADHD zvýšeně vyskytuje v některýchrodinách).
Spolupodílet se mohou i různé externí patologické faktory, které negativněovlivnily vývoj mozku v průběhu nitroděložního vývoje (např. kouření matky anebointoxikace a infekce prodělané v těhotenství), při porodu anebo v časnémpoporodním období.
Nejen léky léčí
V úvahu přicházejí poměrně jednoduché rady, jak si lépe zorganizovat život ajak dostat své příznaky pod kontrolu: strukturovat a zjednodušit si svůj čas apracovní prostředí, ukládat věci na stále stejné místo, vytvořit si zaběhlérituály ke zvládání běžných rutinních činností, důsledně používat záznamníky naplánování schůzek a úkolů, podtrhávat si, používat zvýrazňovače, nalepovacípoznámky apod.
Pro mnohé pacienty je ale základem léčby ADHD farmakoterapie. Ve světě jefarmakoterapie ADHD standardní psychiatrickou léčbou již po mnoho let. Pacientapřitom netlumí a nezpůsobuje závislost. V mnohých studiích se i v praxipotvrdilo, že specifické léky určené k léčbě ADHD dokážou velmi účinně zlepšitjádrové příznaky (nesoustředěnost, hyperaktivitu a impulzivitu) a zlepšitfungování i kvalitu života pacientů. Ve švédských observačních studiích sedokonce prokázalo, že specifická léčba snižuje u lidí trpících ADHD rizikodopravních nehod, problémů spojených s návykovými látkami ikriminality.
V léčbě ADHD má své nezastupitelné místo také psychoterapie. Jejím cílem jezbavit pacienta pocitu frustrace ze selhávání, zlepšit jeho motivaci k řešeníproblémů a dosáhnout plné kvality života.
Existují psychoterapeutické techniky, které slouží k léčbě různých příznakůADHD, pomáhají zlepšit interpersonální vztahy či zlepšit celkové fungovánípacienta. Nejčastěji se používá tzv. kognitivněbehaviorální terapie (KBT), a tobuď v individuálních, nebo skupinových sezeních. V průběhu KBT pacient spolu sterapeutem hledá alternativní strategie řešení problémů a nacvičuje nové způsobychování.
