Dva orgány prapodivného tvaru, které vyrůstají po stranách naší hlavy, jako by toužily vědět všechno na světě. Zachytávají každičký zvuk a šum, čímž nás upozorňují na dění v našem bezprostředním okolí. Co se ale s našimi uši děje, když je v letních měsících koupeme až příliš často?
Po jakémkoli kontaktu uší s vodou, ať už se jedná o sprchování, koupání v bazénu, plavání či potápění, zůstává voda ve zvukovodu poměrně dlouhou dobu a mokrá pokožka se zde může velmi snadno infikovat bakteriemi. Již po několika hodinách může postižený pociťovat svědění a bolest ucha. Taková bolest může mít hned několik příčin. Nejčastěji se jedná o zánět vnějšího ucha nebo vnějšího zvukovodu. Méně častý, ale nebezpečnější je zánět středního ucha, absces ve zvukovodu nebo mastoiditida, která je zánětem kosti spánkové. Z těchto důvodů je třeba si své uši při kontaktu s vodou chránit.
Lidské uši jsou proti vlhkosti přirozeně chráněny. V uchu vzniká, smísením produktů mazových žlázek, ušní maz. Jde o nažloutlou tekutinu, která má za úkol chránit citlivou kůži vnějšího zvukovodu a vytvářet ochranu proti infekcím. Také v uchu udržuje správné prostředí. Produkty mazových žlázek se smísí s odumřelou povrchovou vrstvou buněk, uvolněnými chlupy a zejména nečistotami, které jsou do zvukovodu zaneseny (např. pyl, prach) a jsou posouvány k zevnímu ústí zvukovodu, odkud vypadávají.
Ušní maz chrání zvukovod také před vodou, voda díky němu ze zvukovodu velmi snadno vyteče. Zároveň maz nevytváří vhodné prostředí pro množení bakterií a vznik infekce. Komplikace nastávají ve chvíli, kdy je ušní maz ze zvukovodu odstraněn, nebo pokud je zvukovod vodě vystaven dlouhodobě. Plavcům, kteří tráví v bazénu několik hodin týdně, vymývá voda ušní maz a pokožka je pak vysušená a náchylnější k infekci.
Preventivní opatření mohou předejít vzniku výše zmíněných potíží
Po kontaktu uší s vodou je třeba dostat vodu ven z uší. Toho dosáhneme buď vytřepáním, nebo se doporučuje naklonit hlavu na stranu a zatahat za ušní lalůček, případně boltec. Nedoporučuje se do uší strkat vatové smotky na tyčince, ani jiné savé předměty, takto se totiž ochranný ušní maz zasune dovnitř ucha a může zde vytvořit mazovou zátku. Mazová zátka může vyvolat řadu nepříjemných pocitů, zalehnutí nebo tlak v uchu. S odstraněním takto vzniklé zátky musí pomoci ušní lékař, který provede výplach ucha. Ke změkčení mazové zátky je vhodné použít peroxid vodíku.
V lékárnách sice lze zakoupit „bezpečnější“ variantu vatových tyčinek, které mají rozšířenou bázi, ale ani tyto nejsou příliš vhodné. Je lepší použít papírový kapesník, který si postižený překryje přes špičku prstu a vytře si jím okraj zvukovodu. Dále je vhodné užívat ochranné pomůcky, jako jsou plavecké čepice. Tato pokrývka hlavy chrání uši před účinky chlorované vody v bazénech či slané vody v moři.
Jak se zánět projeví?
Při začínajících problémech, kterými jsou svědění, bolest ucha či výtok z ucha, je vhodné ihned navštívit odborného lékaře. Jak již bylo výše uvedeno, zánětem může být postižen zvukovod, střední ucho a v nejzávažnějším případě pak dochází k zánětu kosti spánkové.
Zánět zvukovodu se projevuje úpornou bolestí ucha, které je také citlivé na dotek. Tento typ zánětu většinou nedoprovázejí horečky. Postižený má pocit zalehlého ucha a z ucha může vytékat sekret. Lékař takto postižené ucho nejprve vyčistí a poté předepíše kapky, které zmírňují otok.
Kapky nebo svíce?
V lékárně je k dostání řada přípravků, které slouží k usnadnění odtoku ušního mazu. Jsou jak ve formě kapek, tak spreje. Velmi diskutovanými jsou ušní svíce. Jde o bavlněnou trubičku napuštěnou včelím voskem a parafínem, která se jedním koncem vloží do ucha a na druhém konci se zapálí. Ušní svíce mají mít pozitivní vliv při bolestech uší, zalehnutých uších, svědění uší, mírných zánětech středního ucha či pocitu tlaku v uších. Ovšem lékaři nejsou jejich užívání příliš otevření a spíše je odmítají.
K zánětu středního ucha dochází tehdy, pokud bakterie nebo viry proniknou do středního ucha přes Eustachovu trubici, která spojuje ucho s hltanem. Tyto záněty bývají velmi bolestivé, jelikož z tak malého prostoru nemůže hnis volně odcházet. Dochází k zarudnutí ušního bubínku a v případě, že je zánět těžký, může bubínek prasknout a hnis pak odteče zvukovodem ven.
Zánět kosti spánkové je charakteristický zanícením sklípků ve výběžku spánkové kosti. Infekce se šíří přestupem z infekčního ložiska ve středním uchu. Postižený má vysoké horečky a z ucha mu vytéká žlutý smetanový výtok.
