Chronický únavový syndrom je onemocnění, které se dá ve své komplexnostiobtížně diagnostikovat i léčit. Přestože jeho výskyt vzrůstá, stále se ještěnajdou odborníci, kteří zpochybňují jeho diagnostiku jako samostatnéhoonemocnění.
Hlavní komplikace doprovázející toto onemocnění tkví ve faktu, že únava najedné straně doprovázejí mnoho více i méně závažných onemocnění a na stranědruhé mnoho příznaků, které chronický únavový syndrom doprovází, se naopak mohouprojevit jako samostatné onemocnění. Kdy tedy můžeme skutečně hovořit ochronickém únavovém syndromu? Únava je přirozený stav, který následuje ponadměrné fyzické nebo psychické zátěži organismu. Za normálních podmínek docházípřiměřeně rychle k regeneraci a obnově sil a člověk je schopen v brzké době opětpodávat odpovídající výkony.
Při oslabení organismu v důsledku nemoci, vyčerpání a stresu je však k obnověsil potřeba delší doba, než je obvyklé. Trvá-li únava déle než 6 týdnů a je-linepřiměřená vynaložené námaze, hovoříme o protrahované únavě. V tomto případě jeurčitě dobré vyhledat lékaře, protože únava může být příznakem různýchonemocnění. Pokud únava dotyčného výrazně omezuje v provádění jinak běžnýchčinností, je pociťována déle než 6 měsíců a je doprovázená dalšími konkrétnímipříznaky, může se jednat o chronický únavový syndrom.
Doprovodné příznakychronického únavového syndromu? Bolestivé mízní uzliny i porucha spánku
Kromě již zmíněných příznaků často pozorujeme také zhoršenou paměť, poruchysoustředění, bolesti v krku, zduřelé a bolestivé mízní uzliny, zvýšenou teplotu,bolesti ve svalech a v kloubech bez otoku a zarudnutí, bolesti hlavy, kterýmidřív dotyčný netrpěl, a poruchy spánku nebo spánek, který nemá dostatečnouregenerační schopnost. Jsou-li spolu
s únavou přítomny alespoň čtyři z těchtopříznaků, vše nasvědčuje diagnóze chronického únavového syndromu.
Dalšími doprovodnými příznaky může být nevolnost, nechutenství a nočnípocení. Objevuje se též zhoršená tolerance k alkoholu a lékům ovlivňujícímcentrální nervový systém. Důležité také je, že k prvním příznakům vyčerpávajícíúnavy dochází náhle, obvykle z plného zdraví a vitality. V některých případechpředchází náhlé únavě virové onemocnění (například chřipka).
Současná medicína se však neustále potýká s problémem, že sedoposud nepodařilo definovat jednu konkrétní příčinu, ale uvažuje se o několikamožných:
- prodělané infekce, podezřelé jsou zejména herpetické viry, entero- aretroviry či chlamydiové infekce, neboť u nemocných s únavovým syndromem jsouněkdy přítomné vysoké titry protilátek proti těmto infekčním agens,
- imunitní změny v organismu, které mohou nabývat až charakteruautoimunitního onemocnění, to znamená, že organismus imunitními reakcemipoškozuje sám sebe,
- deprese – odborníci se přou, zda deprese či jiná psychická onemocnění jsouprimární příčinou únavového syndromu, nebo zda naopak únavový syndrom vede kdepresím,
- dědičnost - uvažuje se i o možných dědičných dispozicích.
Chronický únavový syndrom se vyskytuje zhruba u 0,01 – 1 % populace. Není topříliš četné onemocnění, ale jeho výskyt stoupá. Rizikovou skupinou jsou zejménaženy ve věku 30 - 40 let, které jsou svým založením perfekcionistky a majívysoké ambice. Nicméně onemocnění postihuje obě pohlaví a dokonce i děti(zejména mezi 13. a 16. rokem).
Správná diagnóza je klíčem k třinácté komnatěnemocí
Především je třeba provést správnou diagnózu, tj. vyloučit jakákoliv jináonemocnění a na základě délky trvání únavy spojené s výskytem nejméně čtyř zvýše uvedených typických příznaků potvrdit, že se jedná skutečně o chronickýúnavový syndrom.
Léčba je komplexní, složitá a symptomatická. Jsou-li v těle přítomny známkyzánětu, je potřeba je zvládnout antibiotiky. V případě bolestí se předepisujíanalgetika, někdy též antidepresiva nebo léky proti nespavosti. Používají setaké přípravky podporující imunitu či zvyšující energii, eventuálně alternativnízpůsoby léčby, jako je homeopatie nebo akupunktura.
Co se týká psychické pohody pacienta, doporučuje se kognitivní behaviorálníterapie, cvičení asertivity, které pacientovi může pomoci lépe se vyrovnat snepochopením okolí. Dále je důležité dodržovat správnou životosprávu, vhodnoustravu s dostatečným množstvím živin, minerálů a vitaminů. Doporučuje se i lehkécvičení (např. jóga nebo pilates), aby neochabovalo svalstvo a pacient se cítillépe. Denní aktivity je potřeba přizpůsobit energetickým možnostempacienta.
Jaká jiná onemocnění mohou způsobovat chronickou únavu?
Pokud pociťujete déletrvající únavu, měl by váš lékař vyloučit následujícíonemocnění:
- chronické záněty,například záněty střeva či vedlejších nosních dutin,
- infekční choroby, aťuž se jedná o stavy po prodělaných akutních infekcích (například chřipka,mononukleóza) nebo chronických infekčních nemocech (lymská borelióza),
- nádory, kdy k únavědochází vyčerpáním energetických rezerv daným růstem nádoru a aktivacíimunitního systému,
- autoimunitníonemocnění (revmatické choroby),
- neurologické poruchy(roztroušená skleróza nebo myasthenia gravis),
- hormonální poruchy(například poruchy štítné žlázy),
- psychiatrickáonemocnění (nejčastěji deprese),
- poruchy spánku,
- anemie způsobenánedostatkem červených krvinek nebo železa, vyskytuje se často u dívek a žen vreprodukčním věku v souvislosti s menstruací,
- déletrvajícívystavení toxickým látkám a/nebo zvýšená přecitlivělost na ně – někteří lidé,zejména ženy, mají zvýšenou citlivost na průmyslové exhalace, cigaretový kouř,freony, pesticidy apod. Obtíže zpravidla ustoupí po vysazení expozice těmtolátkám.
Důležitá je také reakce okolí. Pacienti se bohužel často setkávají snepochopením, mohou být považováni za líné, neschopné nebo dokoncesimulanty. Je potřeba si uvědomit, že chronický únavový syndrom jeregulérně uznávaná choroba a k pacientovi je potřeba přistupovat jako k vážněnemocnému člověku. A zejména podpora a pochopení těch nejbližších je pro nějzásadní.
Chronický únavový syndrom vyřazuje nemocného z běžného života a má dopadnejen na zdraví, ale i na partnerský, rodinný a sociální život. Nemocný nemáenergii na vykonávání běžných pracovních i rodinných povinností, zanedbávásociální život, zůstává osamocen, což má negativní dopad na sociální potřeby ipsychiku člověka a může vést až k trvalé invaliditě. Proto je třeba déletrvajícíči nepřiměřenou únavu nepodceňovat a v případě obtíží rozhodně navštívitlékaře.
