Exotická infekční onemocnění poutají pozornost a vzbuzují obavy.Infekce, které jsou běžně rozšířeny na území Evropské unie, ohrožují i českoupopulaci. Přesto se jim nevěnuje taková pozornost, kterou by zasloužily.Příkladem nám může být virový zánět jater C.
V současnosti ale vzbuzuje patrně nejvíce pozornosti ebola. Její výskyt jezatím omezen (s výjimkou sporadických importovaných nákaz) na středozápadníúzemí afrického kontinentu. Informovanost, epidemiologická opatření,socioekonomická situace vyspělých zemí, ke kterým se počítáme, by měly býtdostatečnou bariérou před rozšířením infekce ebolou do dalších krajin.
Současná epidemie eboly je svým rozsahem asi třikrát větší než všechnyepidemie za předchozích 18 let, a to v případech jak infikovaných, tak zemřelýchosob.
Podle slov experta na exotická infekční onemocnění, prof. MUDr. JiříhoBerana, CSc., je současný výskyt eboly v západní Africe výsledkem předevšímnedostatku informací, podcenění onemocnění a jejího šíření ze strany lokálníchzdravotních úřadů, neuzavření karantény ve třetím pásmu vojskem nebo policií apomalého nastartování ovlivňování lokálního obyvatelstva (vysvětlení, jak seonemocnění přenáší, proč není možné nemocné v rodině pohřbít atd.). K nim sepřipojila nezkušenost lokálního pomocného zdravotního personálu, který tak vevýsledku přispěl k infikování zkušených zdravotnických pracovníků.
Existence léků, tzv. Z-Mapp (koktejl různých typů monoklonálních protilátek)je dobrá, ale je to velmi drahá metoda. Principem této terapie je označení vireminfikovaných buněk monoklonální protilátkou, a tím je umožněna likvidacenakažené buňky vlastním imunitním systémem (tzv. fagocytózou). Imunitnímusystému se tak ukazuje, co se má ničit. V tomto případě je však nutné, aby mělimunitní systém ještě zachované některé své funkce, alespoň fagocytózu. To se dázjistit jednoduše z krevního obrazu a diferenciálního rozpočtu.
Na počátku letošního výskytu epidemie eboly nebyly k dispozici účinnévakcíny. Klinický vývoj však dokázal připravit experimentální vakcínu, jejížcelých 800 dávek bylo odesláno z Kanady přímo do Afriky.
Ebola
je smrtelné virové onemocnění s úmrtnosti mezi 50 – 90 % podle virulence(„síly“) viru a podmínek, v nichž nemocný žije. Letos v důsledku eboly zemřelovíce než 4 000 lidí. Hlášeno je více než 8 500 infikovaných. Nákaza se přenášíkontaktem s tělními tekutinami nemocného, nepřenáší se kapénkovou infekcí, aniprostřednictvím komárů. Virus se ničí zaschnutím, slunečním světlem, při praní vpračce, teplotou nad 60 °C po dobu 30 minut. Naopak nebezpečný je přímý kontakts tělními tekutinami nemocného. Přenos mohou způsobit také předměty potřísněnétělními tekutinami nemocného i nechráněný sexuální styk s pacientem i 7 týdnů povyléčení či průnik viru pokožkou (infikovanou injekční stříkačkou).
Inkubační doba eboly je 2 až 21 dnů, tak dlouho musejí zůstat všechny osoby,které byly s nakaženým v kontaktu, v karanténě.
V případě výskytu eboly v České republice se profesor Beran neobává dalšíhošíření. Po stanovení diagnózy jsou všechny kliniky a oddělení infekčních nemocíschopny zajistit základní kvalitní bariérovou ochranu a alespoň jeden pokoj snegativním tlakem, který nepropouští do okolního světa nebezpečné viry.Nejdůležitější je, aby se co nejdříve laboratorně potvrdila diagnóza – napříkladv Institutu Roberta
Kocha v Berlíně nebo v Ústavu tropické medicíny vHamburgu to umí do
4 hodin od přijetí vzorku.
SARS
(Severe Acute Respiratory Syndrome, těžký akutní respirační syndrom, či takésyndrom náhlého selhání dýchání) je virové onemocnění dýchacích cest způsobenékoronavirem (SARS-CoV).
Jeho výskyt byl poprvé hlášen
16. listopadu 2002v čínské provincii Kuang-tung. Během několika dalších měsíců se nákaza rozšířilado více než 30 zemí, nakazila přes 8 000 lidí a přímo způsobila smrt 774 lidí. Vpolovině roku 2003 se podařilo pomocí efektivních protiepidemických opatřeníšíření infekce zastavit, ale ještě začátkem roku 2004 byly nové případy hlášenyz Číny a několik případů infekce se objevilo také v laboratořích. V Českérepublice případy nakažení SARS potvrzeny nebyly. Sporadické případy sevyskytují stále.
Ptačí chřipka
je vyvolávána několika kmeny viru chřipky typu A, z nichž nejnebezpečnější jeH5N1, jenž si ve světě vyžádal na 400 lidských životů. Virus H5N1 byl poprvézjištěn u hus v Číně v roce 1996. O rok později se jím v Hongkongu poprvénakazili lidé. Existují další nebezpečné viry chřipky, která se šíří meziptactvem a výjimečně se přenáší i na člověka (například virem H7N9 se v Číněnakazilo asi 140 lidí, 45 zemřelo, v téže zemi zamřel člověk na virus H10N8). Vposledních 10 letech bylo zaznamenáno v 15 zemích světa asi 650 případů ptačíchřipky, z nichž 60 % pacientů zemřelo. V České republice není doloženýpřípad.
Mexická chřipka
je novým typem prasečí chřipky A (H1N1). V USA bylo evidováno celkem 50milionů nemocných
a 10 tisíc úmrtí – zemřel tedy jeden člověk na 5 tisícobyvatel nakažených virem H1N1, což je 0,02% úmrtnost. V České republiceonemocnělo 2 477 osob a do března 2010 na ni 102 lidí zemřelo (ve statistikáchSvětové zdravotnické organizace nefiguruje za Českou republiku žádný případ). Naběžnou sezónní chřipku a komplikace přitom u nás ročně umírá zhruba 2 500lidí.
Hepatitida
Epidemie hepatitidy A pronásledují člověka od nepaměti, zejména v souvislostis válečnými konflikty nebo přírodními katastrofami. V České republice se v roce1979 nakazilo ze zmrazených jahod dovezených z Polska více než 40 000 lidí. Vposledních desetiletích výskyt protilátek proti viru hepatitidy A v populacivýznamně klesl, proto jsou opakované epidemie hepatitidy A velmi pravděpodobné.Očkování proti hepatitidě A chrání celoživotně.
Přibližně jedna třetina světové populace se během svého života infikuje viremhepatitidy B (VHB). Na světě žije 350 až 400 milionů chronicky infikovaných (vČR asi 50 000), což představuje až milion úmrtí ročně. Následky hepatitidy B(neléčení pacienti s chronickou VHB) tvoří 5 až 10 % indikací k transplantacijater. Až u 20 % pacientů s chronickou hepatitidou B se vyvine jaterní cirhóza au 2 až 5 % těchto pacientů dojde k vzniku rakoviny jater. Česká republika patřídíky proočkovanosti a zvládnutému „harm reduction“ programu u injekčníchuživatelů drog mezi státy s nízkým výskytem nových případů této infekce.
Hepatitida C (VHC) se vyskytuje celosvětově, infikovány jsou zhruba 3 %populace (180 až 200 milionů infikovaných). V České republice je infikovánozhruba 20 000 osob. Očkovací látka zatím nebyla vyrobena.
Onemocnění je většinou diagnostikováno až v chronickém stadiu a častonáhodou.
Akutní hepatitida C je většinou bezpříznaková, proto uniká pozornosti apravděpodobnost přechodu do chronické hepatitidy je vysoká (až 90 %). Jaternícirhóza se vyvine během 20 až 30 let infekce u 10 až 20 % pacientů a u 1 až 5 %z nich se vyvine rakovina jater. Třetina nemocných
zemře během prvního rokupo diagnostikování rakoviny jater.
Proto je nutno diagnostikovat a léčit hepatitidu C co nejdříve, to znamenámyslet na ni a včas nabírat krev na vyšetření protilátek proti VHC, které mádiagnostickou průkaznost.
Rizikové skupiny VHC
- narkomani s nitrožilní aplikací drog
- příjemci krevních transfuzí, plazmy, přípravků z plazmy atransplantátů před rokem 1992 (operované osoby či matky, které rodily před tímtodatem, mohly dostat transfuzi, aniž by o tom věděly)
- hemodialyzovaní pacienti
- tetovaní (zejména v amatérských podmínkách – na vojně, ve vězení)nebo lidé s piercingem
- osoby po (ve) výkonu trestu odnětí svobody
