Terapie diabetu se odvíjí od daného typu cukrovky, od výše hladinyhyperglykémie, od věku nemocného či od spolupráce pacienta s lékařem. Rolisamozřejmě hraje celá řada dalších faktorů, které musí vzít diabetolog v potaz.
Než se budeme zabývat samotnou léčbou diabetu, podáváním léčiv snižujícíchhladinu cukru či aplikací insulinu, je dobré zmínit i možnost fytoterapie, kterásice danou léčbu nemůže nahradit, ale může ji zlepšit a snížit dávky léků. Jednáse o různé čajové směsi nebo tobolky naplněné suchými extrakty bylin, které lzeobstarat v lékárně. Nejčastěji obsahují nať borůvky, jestřabiny, plod fazole bezsemen, kořen a nať pampelišky, kůru skořice, kořen čekanky, listy gymnemy. Danébylinky obsahují látky stimulující například sekreci insulinu, snižujícíinsulinovou rezistenci či zpomalující vstřebávaní sacharidů ve střevě.
Léčbadiabetu II. typu
Pokud se jedná o diabetika se zachovalou sekrecí insulinu, podávají se tzv.antidiabetika, která na základě rozličných mechanismů účinku mají za úkol vkonečném výsledku snížit hladinu cukru v krvi. Z důvodu čím dál tím většíhovýskytu tohoto typu cukrovky existuje oproti jiným onemocněním poměrně velkémnožství léčiv, nejčastěji v podobě tablet k polykání nebo i injekcí k aplikacipod kůži. Tyto přípravky obsahují například látky zvyšující citlivost buněk nainsulin. Mezi ně patří lék první volby mnoha pacientů, metformin. Výhodou těchtoléčiv kromě pozitivního účinku je, že nevyvolávají hypoglykémii a nezvyšujíhmotnost nemocných.
Fytoterapie aneb síla bylin Tato léčebná metoda, která mátisíciletou tradici, pracuje s léčivými rostlinami. Základem při použitífytoterapie je celostní diagnostika, protože jen tak lze docílit účinnéléčby.
Dále jsou to léčiva zvyšující sekreci insulinu. Některá z nich ale mohou díkyzvýšení insulinu v krvi vyvolat hypoglykémii nebo mohou zvýšit hmotnostpacienta. U novějších látek je samozřejmě snahou tyto nežádoucí účinkyeliminovat. Také lze zmínit léčivo akarbóza, které zabraňuje rozkladu sacharidův trávicím traktu a tím i jejich následnému vstřebání. Lze ji využít u osob svysokou glykémií právě po jídle.
Co je důležité přiaplikaci insulinu?
- Mít čisté ruce a čisté místo pro vpichinjekce.
- Střídat aplikační místa. Nejvhodnější místa jsoubřicho, stehno, hýždě nebo paže. Před podáním vytvořit kožní řasu, aby došlo kaplikaci do kůže a ne do svalu.
- Nepoužívat opakovaně jižpoužitou jehlu.
- Kontrola správné volby danéhoinsulinu.
- Kontrola insulinu samotného. U insulinů v podoběsuspenze je mléčné zabarvení v pořádku a pro promíchání je dobré suspensínetřepat, ale otočit pero několikrát nahoru a dolů.
- Správné uchovávání insulinu. Nenačatá pera se skladují v lednici při teplotě 2až 8 °C, načatá se uchovávají při pokojové teplotě.
Mezi novější léky patří látky zabraňující zpětnému vstřebávaní glukózy vledvinách, a tak glukóza odchází močí z těla ven. Díky danému mechanismu účinkunezpůsobují hypoglykémii. Také často pomáhají snížit váhu pacienta. Za zmínkustojí, že u těchto léků je důležité dodržovat pitný režim (glukóza na sebe váževodu a dochází tedy k jejím větším ztrátám) a dostatečnou intimní hygienu.
Vpřípadě, že dojde k vyčerpání insulinu, si jej i diabetik II. typu musí začítaplikovat a jeho terapie je tak obdobná jako u cukrovky typu I.
Léčba diabetuI. typu
Jelikož je hyperglykémie způsobená tím, že slinivka netvoří insulin, terapiespočívá v jeho náhradě. Insulin nelze kvůli rozkladu v trávicím ústrojí podávatperorálně. Pacient tedy musí téměř vždy aplikovat tento hormon pomocí injekčníhopera. Občas se lze také setkat s insulinovou pumpou, což je malý přístrojpřipnutý například k pásku, z kterého vede hadička přímo pod kůži pacienta,který může sám měnit dávky insulinu dle aktuálního stavu (dle stravy, dlefyzické námahy).
Jaké jsou druhy insulinu?
Insulin můžeme rozdělit na přirozený humánní insulin nebo různě upravenýhumánní insulin (tzv. insulinová analoga). Těmito modifikacemi lze dosáhnoutrůzného nástupu účinku a doby jeho trvání. Insuliny a jejich analoga dělíme naty s rychlým či pomalejším nástupem účinku, a na krátkodobé, střednědobé adlouhodobé. Účinek krátkodobého humánního insulinu nastupuje pomaleji čili jedobré ho podat přibližně půl hodiny před jídlem, u insulinových analog je nástuprychlejší, aplikují se krátce před jídlem nebo ihned po něm. Střednědobé adlouhodobé insuliny a analoga se podávají nezávisle na jídle, zpravidla každýden ve stejnou dobu.
Na závěr je dobré zmínit, že rozlišujeme konvenční a intenzifikovanýrežim léčby diabetu. U intenzifikovaného je snahou co nejvíce kopírovatfyziologii, takže se různé insuliny aplikují několikrát denně. Využívá se umladých diabetiků I. typu, u dobře spolupracujících diabetiků II. typu s těžkouporuchou. Konvenční režim, kdy dochází ke kombinaci podávání antidiabetik veformě tablet a insulinu 1 až 2x denně, se uplatňuje zpravidla u hůřespolupracujících pacientů s diabetem II. typu se zachovalou činnostíslinivky.
