Diabetes mellitus, česky úplavice cukrová, zkráceně cukrovka, je širokou skupinou různorodých metabolických onemocnění, která se projevují zvýšenou hladinou cukru v krvi člověka vzniklou následkem nedostatku insulinu. Onemocnění je zpravidla děleno na diabetes mellitus I. typu a II. typu.
DIABETES I. TYPU patří mezi choroby vyvolané autoimunitním zánětem slinivkybřišní, často u geneticky predisponovaných osob, aktivovaný např. virovouinfekcí. Dochází k postupnému zničení tzv. beta buněk slinivky, které zanormálních okolností produkují hormon insulin, jehož hlavní funkcí je podpořitvstup glukózy do buněk a tím následně zajistit snížení její hladiny v krvi.Pacienti s tímto typem tedy trpí absolutním nedostatkem tohoto důležitéhohormonu. V současnosti je jedinou možností léčby aplikovat si farmaceutickoucestou vyrobený insulin pomocí insulinových per, popř. insulinovépumpy.
Normální hladina krevního cukru nalačno by se měla pohybovat mezi 3,5až 5,6 mmol/l.
DIABETES II. TYPU je onemocnění, u kterého hovoříme o relativním nedostatku.Pacient má zpravidla, alespoň na začátku choroby, dostatečné množství insulinu(než dojde k jeho vyčerpání). Problémem je však vznik tzv. insulinovérezistence, kdy lidské buňky na insulin příliš nereagují, glukóza tedy opětnevstupuje dovnitř buněk a je jí v krvi nadbytek. Logickou reakcí slinivky jesnaha produkovat insulinu více a více, dochází tedy následně i k poruše jehovylučování. Mluvíme o tzv. hyperinsulinémii, která za nějakou dobu končí úplnýmvyčerpáním insulinu a pacient opět musí insulin aplikovat. Tento typ, na rozdílod diabetu I. typu s obrazem typicky mladého hubeného pacienta trpícíhohyperglykémií, se nejčastěji objevuje v dospělosti a je doprovázen obezitou ametabolickým syndromem. Cukrovka je jednou z nejčastějších příčin úmrtí danýchvelkým množstvím komplikací doprovázejících tuto nemoc. Lze je rozdělit naakutní (stavy hypoglykémie a hyperglykémie) a chronické (morfologické změnymalých či velkých cév, syndrom diabetické nohy, postižení kloubů a kostí, kožníonemocnění a časté infekce).
Hypoglykémie a hyperglykémie
Na životě ohrožující komplikací léčby diabetu může být paradoxně stavhypoglykémie (pod 3,5 mmol/l), který vzniká při nadbytku insulinu a nedostatkuglukózy. Mezi možné důvody patří vyšší dávka insulinu či jiných léčivfungujících na principu uvolňování insulinu, velká fyzická zátěž, alkohol čizpoždění nebo vynechání jídla. Tento stav se projevuje celkovou slabostí,nervozitou, rozostřeným viděním, bledostí, bušením srdce, pocením, pocitem hladunebo nevolností. Lehkou hypoglykémii obvykle zvládá pacient sám, těžká všakvyžaduje pomoc další osoby a hospitalizaci.
Při lehké formě hypoglykémie stačí obvykle podat kousek pečiva či ovoce, přistředně těžké pár kostek cukru či lžic Glukopuru®, při těžké, kdy je pacientještě stále při vědomí, ideálně sacharidy v tekuté formě (sladký roztok, např.sirup či šťávu). Pokud pacient upadl do stavu bezvědomí a máme-li při sobě tzv.glukagonovou injekci, je první pomocí její aplikace. Pokud ne, je třeba volatrychlou záchrannou službu, která zajistí podání roztoku glukózy přímo dožíly.
Hypoglykémie odpovídá poklesu hladiny cukru v krvipod 3,5 mmol/l.
Hyperglykémie je stav, kdy hladina glukózy dosahujehodnoty vyšší než 7,8 mmol/l.
V tomto případě jevhodné provést orální glukózový test. U diabetu je hladinacukru
v krvi po dvou hodinách testu vyšší než11 mmol/l.
Častými příznaky hyperglykémie a diabetu jsou nadměrná žízeň, hlad, častémočení, špatné hojení ran, únava či suchá kůže. Tyto problémy mohou býtzapříčiněny a vystupňovány vynecháním léku, dietní chybou (nadměrným přísunemsacharidů), snížením pohybu, stresem, podáváním některých léků (např. některýchléčiv snižujících krevní tlak) nebo jiným onemocnění (např. horečkou, průjmemnebo zvracením).
Další komplikace
Mezi akutní, život ohrožující, hyperglykemické stavy dále patří předevšímtzv. diabetická ketoacidóza a hyperosmolární syndrom. Hyperglykémie představujeproblém především při dlouhodobém přetrvávání.
Z chronických komplikací se často setkáváme s poškozením drobných cév voblasti sítnice vedoucí k poruše zraku až ke slepotě či s poškozením ledvinprojevující se ztrátou bílkovin až jejich selháváním. Z důvodu vysokékoncentrace cukru v krvi je diabetik také náchylnější k rozvoji různýchinfekčních onemocnění (např. kožní, močové nebo vaginální infekce).
Každý diabetik by měl kvůli porušenému vnímání bolesti a následné možnostivzniku vředu, spojené se špatným hojením a rizikem rozvoje infekce, velmipečlivě pečovat o své nohy (nohy denně mýt, důsledně osušit, ztvrdlou kůžiopatrně odstraňovat pemzou, mazat krémem a nosit vhodné boty). Při vzniku ranmůže v krajním případě dojít i ke ztrátě končetiny.
Cukrovka představuje závažný celospolečenský problém, někdy označován přímoza epidemii dnešní doby, kdy podíl nemocných jak v ČR, tak ve světě roste. Udáváse, že až 90% nemocných tvoří diabetici II. typu, což zcela jistě reflektuje nášsedavý způsob života, málo fyzické aktivity a nadměrný přísun stravy bohaté nacukr.
