Diabetes mellitus, česky úplavice cukrová, zkráceně cukrovka, je širokou skupinou různorodých metabolických onemocnění, která se projevují zvýšenou hladinou cukru v krvi člověka vzniklou následkem nedostatku insulinu. Onemocnění je zpravidla děleno na diabetes mellitus I. typu a II. typu.
DIABETES I. TYPU patří mezi choroby vyvolané autoimunitním zánětem slinivky břišní, často u geneticky predisponovaných osob, aktivovaný např. virovou infekcí. Dochází k postupnému zničení tzv. beta buněk slinivky, které za normálních okolností produkují hormon insulin, jehož hlavní funkcí je podpořit vstup glukózy do buněk a tím následně zajistit snížení její hladiny v krvi. Pacienti s tímto typem tedy trpí absolutním nedostatkem tohoto důležitého hormonu. V současnosti je jedinou možností léčby aplikovat si farmaceutickou cestou vyrobený insulin pomocí insulinových per, popř. insulinové pumpy.
Normální hladina krevního cukru nalačno by se měla pohybovat mezi 3,5až 5,6 mmol/l.
DIABETES II. TYPU je onemocnění, u kterého hovoříme o relativním nedostatku. Pacient má zpravidla, alespoň na začátku choroby, dostatečné množství insulinu(než dojde k jeho vyčerpání). Problémem je však vznik tzv. insulinové rezistence, kdy lidské buňky na insulin příliš nereagují, glukóza tedy opět nevstupuje dovnitř buněk a je jí v krvi nadbytek. Logickou reakcí slinivky je snaha produkovat insulinu více a více, dochází tedy následně i k poruše jeho vylučování. Mluvíme o tzv. hyperinsulinémii, která za nějakou dobu končí úplným vyčerpáním insulinu a pacient opět musí insulin aplikovat. Tento typ, na rozdíl od diabetu I. typu s obrazem typicky mladého hubeného pacienta trpícího hyperglykémií, se nejčastěji objevuje v dospělosti a je doprovázen obezitou a metabolickým syndromem. Cukrovka je jednou z nejčastějších příčin úmrtí daných velkým množstvím komplikací doprovázejících tuto nemoc. Lze je rozdělit na akutní (stavy hypoglykémie a hyperglykémie) a chronické (morfologické změny malých či velkých cév, syndrom diabetické nohy, postižení kloubů a kostí, kožní onemocnění a časté infekce).
Hypoglykémie a hyperglykémie
Na životě ohrožující komplikací léčby diabetu může být paradoxně stav hypoglykémie (pod 3,5 mmol/l), který vzniká při nadbytku insulinu a nedostatku glukózy. Mezi možné důvody patří vyšší dávka insulinu či jiných léčiv fungujících na principu uvolňování insulinu, velká fyzická zátěž, alkohol či zpoždění nebo vynechání jídla. Tento stav se projevuje celkovou slabostí, nervozitou, rozostřeným viděním, bledostí, bušením srdce, pocením, pocitem hladu nebo nevolností. Lehkou hypoglykémii obvykle zvládá pacient sám, těžká však vyžaduje pomoc další osoby a hospitalizaci.
Při lehké formě hypoglykémie stačí obvykle podat kousek pečiva či ovoce, při středně těžké pár kostek cukru či lžic Glukopuru®, při těžké, kdy je pacient ještě stále při vědomí, ideálně sacharidy v tekuté formě (sladký roztok, např. sirup či šťávu). Pokud pacient upadl do stavu bezvědomí a máme-li při sobě tzv. glukagonovou injekci, je první pomocí její aplikace. Pokud ne, je třeba volat rychlou záchrannou službu, která zajistí podání roztoku glukózy přímo do žíly.
Hypoglykémie odpovídá poklesu hladiny cukru v krvi pod 3,5 mmol/l.
Hyperglykémie je stav, kdy hladina glukózy dosahuje hodnoty vyšší než 7,8 mmol/l.
V tomto případě je vhodné provést orální glukózový test. U diabetu je hladina cukru
v krvi po dvou hodinách testu vyšší než11 mmol/l.
Častými příznaky hyperglykémie a diabetu jsou nadměrná žízeň, hlad, časté močení, špatné hojení ran, únava či suchá kůže. Tyto problémy mohou být zapříčiněny a vystupňovány vynecháním léku, dietní chybou (nadměrným přísunem sacharidů), snížením pohybu, stresem, podáváním některých léků (např. některých léčiv snižujících krevní tlak) nebo jiným onemocnění (např. horečkou, průjmem nebo zvracením).
Další komplikace
Mezi akutní, život ohrožující, hyperglykemické stavy dále patří především tzv. diabetická ketoacidóza a hyperosmolární syndrom. Hyperglykémie představuje problém především při dlouhodobém přetrvávání.
Z chronických komplikací se často setkáváme s poškozením drobných cév v oblasti sítnice vedoucí k poruše zraku až ke slepotě či s poškozením ledvin projevující se ztrátou bílkovin až jejich selháváním. Z důvodu vysoké koncentrace cukru v krvi je diabetik také náchylnější k rozvoji různých infekčních onemocnění (např. kožní, močové nebo vaginální infekce).
Každý diabetik by měl kvůli porušenému vnímání bolesti a následné možnosti vzniku vředu, spojené se špatným hojením a rizikem rozvoje infekce, velmi pečlivě pečovat o své nohy (nohy denně mýt, důsledně osušit, ztvrdlou kůži opatrně odstraňovat pemzou, mazat krémem a nosit vhodné boty). Při vzniku ran může v krajním případě dojít i ke ztrátě končetiny.
Cukrovka představuje závažný celospolečenský problém, někdy označován přímo za epidemii dnešní doby, kdy podíl nemocných jak v ČR, tak ve světě roste. Udává se, že až 90% nemocných tvoří diabetici II. typu, což zcela jistě reflektuje náš sedavý způsob života, málo fyzické aktivity a nadměrný přísun stravy bohaté na cukr.
