Léto je za námi, před námi vyhlídky na podzimní plískanice, chladné a lezavépočasí a krátké dny bez slunce. Kdo by jen z toho pomyšlení neměl „depku“? Covlastně je ta „depka“, kde je hranice a jaký je rozdíl mezi špatnou náladou,smutkem, úzkostí, strachem, obavou a depresí? Co je normální přirozená reakce nabolestné životní situace a kdy už je třeba hledat pomoc u odborníků?
Již staří Řekové vnímali melancholii jako nemoc, kterou je potřeba léčit.Deprese je definována jako hluboký smutek, který se objevuje většinou bez zjevnépříčiny, trvá déle než tři týdny a omezuje každodenní život pacienta. Deprese jesmrtelně vážná nemoc, není to lenost nebo nedostatek vůle.
Touto nemocí ročně onemocní asi pět lidí ze sta, zhruba dvakrát častěji jsouto ženy, častý je výskyt ve stáří, mnohdy doprovází i jiná onemocnění (napříkladdiabetici jí trpí až pětkrát častěji než zbytek populace). Také po životnímtraumatu, jakým je například ztráta blízké osoby, může smutek přejít vdepresi.
Co vlastně depresi způsobuje?
Jednoznačná a jednoduchá odpověď (pokud vůbec existuje) by asi vyneslanominaci na Nobelovu cenu. Do jisté míry je deprese dědičná, velký vliv mávnější prostředí, výchova, stres, tíživá životní situace, hormonální změny (poporodu nebo v klimakteriu), často začíná na podzim a v zimě, kdy ubýváslunečního světla. Všechny tyto okolnosti mohou být spouštěčem deprese.
Když se asi před 25 lety objevil průlomový lék na depresi, Prozac, převážilamezi odborníky teorie, že depresi způsobuje nízká hladina některých látek vmozku (tzv. neurotransmitery), které se podílejí na přenosu nervových vzruchů.Dnes jsou vědci opatrnější, protože podobně jako vysoká hladina cukru v krvinení příčinou, ale příznakem cukrovky, tak i nízké hladiny transmiterů nejsouzřejmě tou primární příčinou depresí.
Tolik trochu teorie, ale jak na depresi v praxi?
Přes veškerou dostupnost informací (zkuste třeba www.deprese.com) a dlouhodobou osvětu patřídeprese spolu s dalšími psychiatrickými onemocněními k nemocem, za které sepacienti stydí. Spolu s faktem, že u první depresivní fáze pacient neví, co seděje, a počáteční příznaky si neuvědomuje, je stud příčinou toho, že se často sesprávnou léčbou začíná příliš pozdě.
Jaké jsou příznaky deprese?
Patří mezi ně neschopnost se radovat, výraznáúnava, obavy, strach, úzkost, plačtivost, poruchy spánku, změny chuti k jídlu.Depresivní člověk se přestává věnovat svým koníčkům, vyhýbá se přátelům, ztrácízájem o sex, trpí neopodstatněnými výčitkami svědomí, nevěří si, hůře sesoustředí, nemá chuť k jídlu, nebo se naopak přejídá.
S tím, jak se neléčená deprese prohlubuje, přestává být pacient schopenpracovat, později už nezvládá ani běžné činnosti, hygienu a zůstává celý den vposteli. Mohou se dokonce objevovat i myšlenky na sebevraždu.
Mechanismus prohlubování deprese výstižně popisuje bludný kruh.
Co s tím můžete dělat?
Nejprve si představte, že se v tomto bludném kruhuocitnete vy sami. Buď víte, že můžete být depresí ohroženi (můžete být nositelemdědičné dispozice, případně máte zkušenost s dřívější depresivní fází), anebožádné nebezpečí nečekáte.
At už je to tak, či onak, vždy přijdou ke slovu zásady zdravého životníhostylu a zdravého rozumu. Aneb jak praví přísloví: zachovej řád a řád zachovátebe. Dodržování pravidelného denního režimu, pokud možno aktivní trávenívolného času, pohyb, péče o vztahy s partnerem, dětmi a přáteli je jednak formouprevence a posilování psychické odolnosti, jednak i dobrou diagnostickoupomůckou. Jakmile si uvědomíte, že už jste nezašli se svými přáteli na kávu,nešli jste si zacvičit, jste podráždění na děti, nic vás nebaví, nemáte chuť najídlo a na sex už vůbec ne, připadáte si nemožní, neschopní, všem už jdete jenna nervy, snad by bylo lepší vůbec nebýt…, je tu pravděpodobně nějaký problém, snímž byste měli něco dělat (zvláště pokud jste v podobném stavu několiktýdnů).
Nebraňte se odborné pomoci
Často vás muže svést snaha vyřešit nějaký příznak. Nemůžete spát? Vezmete siprášek na spaní. Máte úzkost, bojíte se, že nezvládnete pracovní tempo? Vezmetesi prášek na uklidnění. Ale tudy cesta nevede, na tohle už sami zkrátkanestačíte.
Je třeba si připustit, že potřebujete odbornou pomoc. Nemusí to být hnedpsychiatr, za kým se rozběhnete, účinné a moderní léky proti depresi mohoupředepisovat i praktičtí lékaři a u více než třetiny pacientu zaúčinkuje užprvní zvolené antidepresivum. Díky lékům se zmírní příznaky a vy se můžetezvolna vracet do onoho starého dobrého rádu.
Teď pro změnu postavme do bludného kruhu někoho blízkého, na kom nám záleží:manžel, kamarádka, rodiče, děti. „Co se to s ním děje?“ začněte přemýšlet. „Jepořád bez nálady, poslední dobou si nepovídá se mnou ani s kamarády, o nic nemázájem. No, chvíli to vydržím, asi je přetažený, musí si odpočinout.“
Ještě horší je, když nám v této chvíli vyletí z pusy vety typu: „To přejde.“,„Vzchop se“, „Kdyby ses snažil“, „To musíš přemoct, snad máš nějakou vůli“,„Vždyť se neděje nic hrozného“, „Tak se pořád tak nelituj“. Ty by měly být vblízkosti depresivního pacienta trestné. Pacient potřebuje empatii (nikolisoucit), podporu (ne lacinou radu).
Důležité je pokusit se blízkého odradit od vážných rozhodnutí. S depresivnímčlověkem sice není komunikace jednoduchá, ale může být opravdu životzachraňující (více než 90 % depresivních pacientu, kteří se pokusili osebevraždu, o tomto úmyslu s někým mluvilo).
Pokud to jde, pomozte mu dodržovat denní režim, pomozte mu pochopit, žetabletky na spaní ani na uklidnění problém nevyřeší. Snažte se mu vysvětlit, ženemoc přesáhla jeho síly a že je potřeba vyhledat lékaře, jdete s ním doordinace (pokud bude chtít), pomozte mu dodržovat léčebný režim. A spolu s nímvěřte, že deprese je léčitelná a že vám vrátí vašeho milého tak, jak jste hovždycky znali.
A tady si nutně jako lékárník musím představit depresivního pacienta předtárou. I lékárník může pacientovi pomoci najít cestu k vyléčení z deprese.Problém však je, že, podobně jako lékaři, pacienti a jejich příbuzní, i my vlékárnách často slýcháváme pověry spojené s depresí:
„Léky na depresi vedou k závislosti.“
Opak je pravdou, k závislosti vedou léky zmírňující jen některé příznaky,tedy léky na uklidnění a na spaní, po těch by měl pacient sahat, až když je tonezbytné. Správně zvolené antidepresivum upraví i spánek a úzkost.
„Když budu brát prášky na nervy, budu mít pocit, že jsem blázen.“
Jen blázen nechce užívat lék, který ho může zbavit jeho trápení.
„Léky proti depresi mají ještě více nežádoucích účinků než jiné.“
Moderní antidepresiva mají nežádoucí účinky velmi malé a většinou brzyodezní, neléčená deprese ohrožuje váš život mnohem více.
„Lidé se na mě budou koukat skrz prsty, že beru prášky na nervy.“
Všichni zdravotníci, i v lékárně, dodržují profesní mlčenlivost, komu senesvěříte vy, nebude vědět, co užíváte.
„Když budu brát léky na depresi, nebudu to už já.“
Mění vás nemoc, léky vám pomáhají vrátit se do života.
„Tablety už beru týden a nepomáhá to, nemá cenu je brát.“
Plný účinek antidepresiv se rozvíjí až tři týdny, nejprve se mírně zvýšíaktivita, upraví spánek, teprve později se projasní nálada, ale pravidelnéužívání podle doporučeného dávkování je nutné.
„Léky bude stačit brát tak měsíc.“
Léčba deprese je běh na dlouhou trať, v případě prvního výskytu deprese budetrvat minimálně půl roku, u někoho pomůže až změna nebo kombinace několika léků,v případě opakování depresí nebo střídání s mániemi bývá léčba celoživotní (aleto je u vysokého krevního tlaku také).
„Teď se tedy vyléčím a příště už se mi to nestane.“
Nemoc je mimo vaši vůli. Ani angínu nezaženete svým rozhodnutímneonemocnět.
Závěrem
Nemyslete si, že se všechny problémy řeší jenprášky. V životě všech lidí jsou těžká období, být smutný v nich je normální alogické. V těchto chvílích je však důležité vzájemně se podepřít vlídným slovem,tichým respektem a pochopením. I tak můžeme zabránit tomu, aby smutek přerostl vněco horšího a nestala se z něj deprese.
