Bakterie a viry u nás patří k nejčastějším původcům infekčních onemocnění.Mohou způsobovat jak banální infekce, tak i těžké, život ohrožující stavy. Jejich přenosse uskutečňuje buď přímo - kontaktem s nemocným, nebo nepřímo - kontaminovanýmaerosolem, prachem, vodou, potravinami nebo neživými předměty.
Různé druhy infekcí mají velmi často podobné příznaky a někdy bývá těžké ipro lékaře určit jejich původce – zda je jím bakterie, nebo vir. A proč je totoodlišení tak důležitě? Právě podle původce se totiž stanovuje léčba. Existujívšak i takové infekce, jejichž příznaky jsou tak typické, že jejich původce sedá určit téměř s jistotou.
Bakterie dokážou přežít i v extrémních podmínkách
Bakterie jsou jednobuněčné, velmi odolné mikroorganismy, které jsounejrozšířenějšími organismy na světě. Zdaleka ne všechny vyvolávají onemocnění.Ba právě naopak. Většina z nich je neškodná, nebo dokonce zdraví prospěšná. Jenlidský organismus obsahuje řádově biliony bakterií, jejichž hmotnost by pozvážení přesáhla jeden kilogram. Tyto bakterie plní nejrůznější, většinou zdravíprospěšné funkce (např. posilují přirozenou obranyschopnost). Jiné druhybakterií se s úspěchem využívají i v různých odvětvích průmyslu (potravinářství– výroba mléčných výrobků, chemický průmysl aj.)
Bohužel existují i bakterie zdraví škodlivé, které způsobují řadu infekčníchonemocnění. Patogenní bakterie můžeme rozdělit na obligátní, které nemoczpůsobují vždy, a na oportunistické, které jsou běžnou součástí mikroflóryorganismu a nemoc způsobují jen za určitých okolností (např. zlatý stafylokokvyvolávající úporné a špatně léčitelné infekce). Patogenní bakterie narušujíhostitelský organismus buď zplodinami svého metabolismu, nebo mechanicky.Příznaky onemocnění jsou však často způsobeny též imunitní reakcí organismu.
K nejčastějším původcům bakteriálních infekcí u nás patří:
- STREPTOKOKY:způsobují například záněty hltanu, angíny, spálu, ale i záněty středouší, zápalplic, kožní infekce, infekce močových cest aj.
- STAFYLOKOKY: kožní infekce,infekce dýchacích cest (většinou po předchozím postižení jiným infekčnímčinitelem), záněty prsu u kojících žen, záněty kloubů, mohou způsobit iseptické, život ohrožující stavy
- K dalším bakteriálním onemocněním patřínapříklad: tuberkulóza, cholera, záškrt, tetanus, černý kašel, syfilis, kapavka,mor, některé záněty mozkových blan, tyfus
Bakterie lze pozorovat přímo pod mikroskopem. Jejich velikost se pohybuje odněkolika desetin do desítek mikrometrů. Většina bakterií má na svém povrchubuněčnou stěnu a za příznivých podmínek se množí dělením. Některé mají schopnostsporulace, tedy vytváření zvláštních buněk, které dokážou přežít i v extrémníchpodmínkách (např. bakterie, která přenáší tetanus, dokáže přežít roky vpůdě).
Bakteriální nákazy léčíme antibiotiky
Antibiotika působí selektivně, to znamená, že poškozují daný mikroorganismus,aniž by významně poškozovala zdraví pacienta. Antibiotika působí buďbakteriostaticky, tj. potlačují rozmnožování, nebo baktericidně, tj. zabíjejípříslušný bakteriální kmen.
Existuje mnoho druhů antibiotik. Dělí se například podle mechanismu působenína bakteriální buňku. Některá zabraňují tvorbě buněčné stěny, jiná syntézebílkovin. Podle toho, zda působí jen na určitou skupinu bakterií nebo jich ničívíce, se dělí na úzko- nebo široko- spektrá. Širokospektrá antibiotika však ničíi zdraví prospěšné bakterie, proto je vhodné antibiotickou léčbu doplňovat oprobiotika.
K tomu, aby léčba antibiotiky fungovala, je nutné zjistit původce onemocněnía nasadit přípravek šitý na míru patogennímu původci. Dále je nutné antibiotikaužívat s co největší přesností podle předepsaného dávkování a vždy doužívat celébalení. Lidé mají tendence s užíváním přestat, jakmile dojde ke zlepšení stavu.Bohužel v tom případě antibiotikum všechny bakterie nezničí a ty, které přežijí,si následně na dané antibiotikum vytvoří rezistenci. Taková onemocnění jsoupotom zvlášť úporná a velmi obtížně se léčí.
Viry. Na cestě mezi živými a neživými organismy
Viry jsou mnohem menší než bakterie a nelze je pozorovat ani běžnýmmikroskopem. Viry nejsou totiž schopné samostatné existence. Virus sám o soběbuňkou není, nemá žádnou metabolickou aktivitu a ke svému životu i k množenípotřebuje hostitelskou buňku. Cizopasí tedy uvnitř těla buněk a po napadenívirem zpracovává hostitelská buňka genetickou informaci jako svoji vlastní. Virynerostou, nemetabolizují a nemnoží se, ale jsou pomnožovány hostitelskoubuňkou.
Nejčastější onemocnění způsobená viry:
- záněty horních cest dýchacích (nachlazení)
- chřipka
- průjmová onemocnění a zánětyžaludku
- mononukleóza
- klíšťový zánět mozkových blan
- plané neštovice apásový opar
- žloutenka
- zarděnky, spalničky, příušnice
- HIV syndrom,AIDS
- žlutá zimnice, ebola, horečka dengue (v tropickýchoblastech)
- vzteklina
Při napadení organismu virem dochází k replikaci viru uvnitř buněk. Virymohou být buď cytopatogenní, to znamená, že hostitelská buňka se rozpadne, nebonecytopatogenní, kdy virus sice hostitelskou buňku nezničí, ale buňka je ponapadení virem zlikvidována imunitním systémem. Někdy může imunitní reakcíhostitele dojít i k poškození celých tkání.
Viry způsobují velké množství významných infekčních chorob.
Na virové infekce antibiotika nepůsobí. Virové nákazy se většinou léčí pouzesymptomaticky, tj. léčbou příznaků onemocnění, ale ne příčiny. Cílenáprotivirová léčba je možná jen u některých virů, navíc se musí podat brzy popropuknutí infekce a bývá velmi nákladná, takže antivirotika se užívají jen vpřísně indikovaných případech. Mnohá virová onemocnění však bohužel stálevyléčit neumíme.
Nejúčinnější prevence proti bakteriím a virům? Očkování
Očkování využívá imunitní paměť, která je jednou z charakteristik specifické,získané imunity. Po setkání s cizorodou škodlivou látkou si imunitní systém tutolátku zapamatuje a při opakovaném setkání je jeho reakce rychlejší, cílenější aúčinnější. Při očkování se do zdravého organismu záměrně vpraví mikroorganismusnebo jeho fragment za účelem vyvolat imunitní reakci, která budezapamatována.
Očkovací látky (vakcíny) se liší podle druhu
- Oslabená (atenuovaná) vakcínaobsahuje oslabené živé mikroorganismy, u kterých je schopnost vyvolat infekcivýrazně oslabena. Tento typ vakcíny navozuje velmi dobrou imunitní odpověď, jevšak přísně kontraindikován u jedinců s oslabenou obranyschopností (spalničky,zarděnky, příušnice, dětská obrna, tuberkulóza, žlutá zimnice).
- Inaktivovanávakcína obsahuje usmrcené patogeny. Je méně účinná a většinou je třeba podat sodstupem času dvě až tři dávky (hepatitida A).
- Toxoidová vakcína obsahujebakteriální toxiny s potlačenou schopností vyvolat infekci, ale stimulujícíimunitní systém (tetanus).
- Subjednotková vakcína je charakteristická tím, žepatogenní agens se usmrtí a separuje na jednotlivé fragmenty (hapatitidaB).
- Modernější jsou vakcíny polysacharidové, konju- gované nebo rekombinantnítvořené na principu genetického inženýrství.
Očkování je vysoce účinné. Největším úspěchem byla celosvětová eradikace virupravých neštovic. V Československu se od roku 1960 díky plošnému zavedeníočkování proti dětské obrně nevyskytnul jediný případ této nemoci. Díky očkovánídošlo i k významnému snížení nemocí, jako jsou spalničky, záškrt, tetanus,tuberkulóza, zarděnky či příušnice.
