Alergii můžeme popsat jako nepřiměřenou obrannou odpověď imunitního systému na přítomnost jakékoliv látky běžně se vyskytující v našem prostředí. Organismus může přehnaně reagovat na bodnutí hmyzu, roztoče, pyly, potraviny, zvířata nebo například na aplikaci léčiva.
Látka vyvolávající alergii stimuluje buňky imunitního systému k produkci protilátek třídy IgE. Tento typ protilátek má schopnost vázat se na povrch buněk obsahující látku histamin. Po vazbě alergenu na takto připravenou buňku dochází k uvolnění histaminu spolu s dalšími působky. Tento sled reakcí má za následek řadu různě závažných projevů, mezi které můžeme zařadit otoky, svědění kůže, kopřivku, kýchání, vodnatou rýmu nebo slzení z očí.
Závažnější než lokální reakce je odpověď systémová, jež může vyústit ve stav, který je nazýván anafylaktický šok. Člověk v tomto případě pociťuje obtíže při dýchání, nepravidelnost srdečního rytmu či pokles krevního tlaku. Neléčený anafylaktický šok může končit oběhovým selháním a v nejhorším případě smrtí pacienta.
Jak probíhá alergologické vyšetření?
Doporučení na alergologické vyšetření vystavuje praktický lékař nebo lékař specialista. Výsledkem takovéto kontroly je odpověď na otázku, zdali sledované onemocnění má alergický podklad nebo ne. Základním vyšetřením u alergologa bývají kožní testy citlivosti, tzv. prick testy. Smyslem je zjistit citlivost pacienta vůči konkrétním alergenům. Lékař postupuje tak, že vpíchne do kůže, nejčastěji na předloktí ruky, konkrétní alergen a po určené době odečte výsledek. Pokud místo vpichu zrudne a vytvoří se kolečko definovaného průměru, existuje předpoklad, že pacient je na aplikovaný alergen citlivý. U potvrzené alergie dostane pacient od lékaře doporučení, jak záchvatu alergické reakce předcházet nebo jak ho léčit.
Nejčastější alergická onemocnění
Alergická rýma je onemocnění horních cest dýchacích. Vyvolávajícím faktorem je nejčastěji přítomnost alergenu ve vdechovaném vzduchu. Nemocný pociťuje svědění v nose, kýchá, má vodnatou rýmu a jeho nosní sliznice je zduřelá. Souběžně s rýmou může probíhat alergický zánět spojivek projevující se především slzením, pálením očí a otokem očních víček. Pacient si může na příznaky stěžovat nejen v určitém ročním období, ale také celoročně. Sezónní výskyt alergické rýmy bývá podmíněn přítomností pylu v ovzduší. U dlouhodobé nebo celoroční alergické rýmy hledáme příčinu v přítomnosti alergenu u pacienta doma nebo v pracovním prostředí.
K odstranění obtíží je vhodné podat protialergické látky ve formě nosních kapek, spreje nebo tablet. Pokud si pacient stěžuje na pálení nebo slzení očí, je možné použít oční kapky. Používání oblíbených nosních kapek nebo sprejů s obsahem tzv. dekongescentů přináší sice rychlou úlevu, ale dlouhodobá aplikace těchto látek vede k závažnému postižení nosní sliznice.
Alergická rýma může být i jedním z předstupňů jiného onemocnění dýchacích cest, a to astmatu bronchiale. V tomto případě vyvolává přítomnost alergenu dýchací obtíže. V závislosti na frekvenci těchto obtíží se volí i terapeutický postup. Léčivé látky se užívají ve formě inhalátorů a mají za cíl buď roztažení dýchacích cest a usnadnění dýchání, nebo potlačení zánětlivé reakce. Pokud inhalovaná směs obsahuje kortikoid, je vhodné si po inhalaci vypláchnout ústa vodou. Dlouhodobé působení těchto léčiv vede k potlačení obraných imunitních reakcí, a pokud si pacient ústa nevypláchne, mohlo by dojít ke vzniku infekce v dutině ústní.
Jednou z příčin rozvoje alergické reakce bývá také bodnutí hmyzu, v našich podmínkách nejčastěji od vosy, včely, případně sršně. Pokud pacient trpí alergií na hmyzí jed, místo vpichu může zarudnout, otéci, bolet či svědět. Základní léčba takovéhoto stavu se skládá z nanesení slabé vrstvy antihistaminika ve formě gelu, které má protisvědivý a chladivý účinek, případně je možné užít tablety k polykání. Závažnost alergické reakce stoupá s množstvím a délkou působení hmyzího jedu.
Jak s alergií bojovat
Léčba alergických onemocnění může být různorodá. Hlavním předpokladem je vyvarovat se přítomnosti alergenů v prostředí jedince. Pokud se zjistí, že pacient je citlivý vůči domácím zvířatům, roztočům, na některé potraviny nebo pyly, bude nutné se pokusit o omezení těchto vyvolávacích faktorů na minimum.
Základem terapie alergických onemocnění je podávání látek, které zasahují do kaskády dějů, jež alergickou reakci provázejí. Mezi takováto léčiva můžeme zařadit látky blokující histamin, tzv. antihistaminika, které se dělí do několika generací. Látky první generace mají vystupňovaný tlumivý efekt. Přes den mohou způsobit únavu, ale s výhodou se dají užít na noc pro zklidnění a lepší prospání, zejména u dětí. Moderní protialergické látky mají tento sedativní účinek potlačen a je možné je užívat kdykoli během dne, aniž by došlo k výraznému ovlivnění pozornosti. Některé z nich mají navíc protizánětlivý nebo imunitu podporující efekt. Mezi protialergické léky řadíme také látky ze skupiny stabilizátorů žírných buněk, které zabraňují uvolnění histaminu, a tím pádem i nastartování alergické reakce.
Jinou možností léčby jsou lokálně podávané kortikoidy. Patří mezi vysoce účinné léčivé látky hormonálního původu. Lze je využít při terapii akutních alergických onemocnění kůže, alergické rýmy, astmatu, zánětu spojivek a mnoha dalších onemocnění. Masti nebo krémy s kortikoidy by se měly nanášet na kůži v tenké vrstvě. Dlouhodobé užívání lokálních kortikoidů se však nedoporučuje, kortikoidy totiž mají negativní vliv na kvalitu kůže a podkožního vaziva.
Další z možností léčby je specifická imunoterapie. Jedná se o metodu, kdy jsou pacientovy podávány malé dávky alergenu, které ve vyšších koncentracích vyvolávají alergickou reakci. Postupuje se tak, že pacient dlouhodobě užívá specifický alergen, buď ve formě podkožní injekce, či ve formě kapek nebo tablet pod jazyk. Dávka alergenu se postupně zvyšuje na maximální možnou dávku, která ještě u pacienta alergickou reakci nevyvolává. Přítomnost alergenu v těle pacienta vede k ovlivnění poměru jednotlivých složek imunitního systému a je zde možnost, že v případě vystavení se alergenu, bude výskyt alergické reakce u pacienta omezen. Pokud je terapie účinná, podstupuje ji pacient několik let.
Pozor!
Pacient, u kterého již anafylaktická reakce v minulosti proběhla, by měl být vybaven protišokovým balíčkem léčiv, který obsahuje injekční roztok adrenalinu v přeplněném injekčním peru, tablety kortikosteroidu a antihistaminika, popřípadě další látky. Neméně důležité je proškolení pacienta a jeho nejbližších, jak v případě náběhu anafylaktické reakce postupovat.
I když je zřejmé, že v některých případech je minimalizace vystavení člověka vůči alergenu dosti náročný úkol, snahou dlouhodobé terapie alergických onemocnění je předcházet vzniku závažných alergických reakcí tak, aby člověka co nejméně obtěžovala. V případě, že se u pacienta alergie na jakoukoli látku vyskytne, měl by vyhledat pomoc a nechat si od zdravotníků poradit.
